Umělec

 Musí být umělec dobrý a citlivý člověk? 

Asi určitě ne, nelze přeci propojit charakter člověka s jeho dílem. ...?

Je to ostatně věčná filozofická, a vlastně i etická otázka, zda někdo, kdo je evidentně zločinec, psychopat, gauner nebo jen blázen či magor, může vytvořit dílo, kterému svět tleská?

Historie praví, že ano. 

Ano, může, i když někdy máme tendenci díla od zločinců minimálně dehonestovat, když už ne se od nich distancovat. 

Prostě za autora má hovořit jeho dílo, jak tvrdil nedávno zesnulý mistr Kundera, proto osobnost autora není podstatná. 

      Sama v tom nemám úplně jasno. 

Někdy vnímám jako důležité znát život autora, abychom mohli pochopit jeho dílo. Ale to je víc u tvůrčích profesí. Interpreti jsou jen nástroje, nejde o jejich osobnost. Přesto je vnímáme za umělce, minimálně si o nich myslíme, že jsou empatičtí. 

To je taková, ani ne linie, spíš křivka, kterou se ubírá moje dnešní úvaha. V té jde o to, zda někdo, kdo je vyšinutý nebo řekněme sebestředný blázen, může být hvězdou ve svém oboru? 

A to nemám teď na mysli Magora Jirouse, který si magor nechal říkat dobrovolně.

   Přemýšlím o těch,  které tak lze nazvat bez uzardění také, přesto oni jsou přesvědčeni

o mnoha věcech. Logicky o své pravdě, pak ale i o tom, že ji musí aktivně šířit a že když oni konečně kápli na tu pravou životní notu, tak jsou nejmoudřejší na celém světě. Moje babička tomu říkala, že onen "jedinec sežral Šalamounovo hovno." 

  Říkala to i mně, když jsem se tvářila, že všechno vím nejlíp. Dost mě to štvalo, ale vnímám to jako výstižnou charakteristiku. 

A pak, na názor máme právo, ne? 

Někdo to lakonicky shrne větou, děkujeme za názor, posíláme klíčenku....

Takže ano, máme.

Jenže.... /několik klasických ale/

  Pokud svým názorem vstupujete do mediálního prostoru, ovlivňujete mnoho dalších lidí, pak je to všechno trochu jinak. 

   A pokud, byť jako mistr svého oboru, tvrdíte cosi o tom, že rakovina je každého volba a ten člověk vlastně nenávidí život, dost pochybuji o zdravém rozumu. Zda  onen rétor vůbec ví, co říká. 

   Může jít samozřejmě i o onu dávku sebestředného nevnímání světa, že to vlastně neví. Chce jen šokovat, upoutat na sebe pozornost. Nemá ani náznak nějaké empatie. 

Geniální, nebo přinejmenším velmi dobrý umělec je pak ale docela obyčejný  dezinformátor. Myslím si já. 

   Na první dobrou jsem ono mediální prohlášení, které docela zahýbalo letním veřejným prostorem, vnímala jako totálně šílený. Jak si to vůbec může dovolit říct? 

Vedlo mě to právě k tomu, že se trochu zamyslím, jak je možné, že takový šílenec je pro mě dobrý, ba v některých rolích až skvělý, herec? 

   Ale pak, na druhou dobrou, jsem byla dost překvapená, kolik lidí s ním souhlasí. Souzní. Tleská mu. 

   Takže jiný úhel pohledu. Klasika, často na ten jiný úhel zapomínám, že všichni všechno vidíme jinak. 

Přesto si myslím, že stárnoucí zarostlý ezoterik to v tomto případě docela přehnal. 

   Když nejste nijak známý, a lze o vás prostě říci, že jako takový normální obyčejný šílenec či možná až tak trochu magor, si šílíte na svém vlastním názorovém písečku, je to naprosto v pohodě. 

Každý má právo na ten názor. 

 Slavný typ tohoto úkazu ale ovlivňuje davy. To je dost podstatný rozdíl. 

Takže děkujeme za názor a klíčenku radši neposíláme. 

Babičku už znovu citovat nebudu.