Dálniční známka

Dálniční známka pro rok 17 už má na kahánku a je na čase přemýšlet, zda koupit novou.Je to každoroční dilema. Mám totiž pocit, že její koupí dotuji nějaký tunel ( stejně to mám, když si kupuji jízdenku MHD přes mobil). Vize, že peníze ze známek jdou na revitalizaci našich zastaralých dálnic, je jistě krásná, leč věří jí už málokdo. Minimálně ti, co dálnice využívají, těžko mohou věřit, že se jejich stav nějak viditelně zlepšuje (srovnej dálnice v Německu, kde se dosud poplatky neplatily?!). Mnohdy je dálnice hromadné parkoviště, D1, kterou využívám nejčastěji, je mnohem víc než autodráze podobná autodromu. Mnohdy je to výzva a risk, jet po dálnici s idealistickou představou, že někam dojedu včas nebo jet po okreskách s tím, že třeba nedojedu vůbec? Abych ale okreskám nekřivdila, mnohde jsou v lepším stavu než dálnice, mnohdy je cesta po nich mnohem rychlejší. Ohledně známek vídám hlavně lovce, o kterých jsem již  zde psala. Číhají a jakmile spatří jezdce bez známky, jdou po něm. Proti tomu by se jistě nedalo nic namítat, zákon se má dodržovat. Ale stejně tak se má dálnice podobat dálnici. A lov na neplatiče je mnohdy hodně nedůstojný, často loví cizince nebo ty, co si známku třeba jen blbě nalepili. Pravdou je, že já vždycky vyměknu a známku koupím, přeci jen přes všechny řeči literu zákona ctím, jen cítím pokaždé velkou zbytečnost. Jako bych si předplácela parkování na D1 nebo nejvyšší povolenou rychlost 30 km v hodině, kterou se často po dálnici plazím. Zajímalo by mě, zda jednou dojde ke změně a investice do dálnic budou někde jasně viditelné ( a na delší dobu, ne, že se s velkou slávou otevře předražený úsek, který je za půl roku kvůli technickým závadám opět neprůjezdný). Letos to ale opět vidím jako vyhozené peníze, úlitbu bohům či daň za to, že dodržuji pravidla.