Vím, jak muži toto klasické nepříjemné onemocnění těžce
nesou a nehodlám se jim za to nějak smát. Vím, že vnímají jinak, proto jejich
úhel pohledu respektuji. A jelikož do množiny jedinců mužského rodu logicky
řadím i Tobiáše, napadlo mě, že může mít stejný problém, jako jeho lidští
souputníci. Tudíž mě jeho kýchání dost zneklidnilo. Pořád jsem ho pozorovala a
sledovala. Když začal kýchat a prskat druhý den, moje zneklidnění dosáhlo bodu
hysterie a třetí den ráno jsem psa sbalila a vyrazila k doktorovi.
Maskovala jsem svoji návštěvu za nákup odčervovacích tablet, které mi pan
doktor prodal bez podivení. Co už ale trochu údiv vyvolalo, byla moje vlastní
diagnóza, že pes má asi rýmu a co s tím. Tobiáš se přitom choval úplně
stejně, jako když jdete k zubaři s bolavým zubem. V ordinaci
rázem přestane bolet. Dle tohoto mustru Tobiáš v ordinaci kýchnutí ani
nenaznačil, naopak, vesele vrtěl ocáskem a šmejdil kolem zaskočeného pana
doktora. Jediný, kdo měl v daný okamžik potřebu kýchat jsem byla já.
Ale jakýsi kodex asi veterinářům velí, že se nad ničím nepodivují a bez
mrknutí oka vyhoví všemu, co si platící pacient (majitel pacientaJ) přeje. Tudíž Tobiáš
podrobil důkladnému vyšetření, jehož výsledkem byl sdělení, že psovi nic není.
A pokud nějak kýchá, což tedy není vidět, dodal, tak to odezní….
Nu, doufejme. Pokud to odezní tak rychle, jako peníze za
tuto diagnózu, očekávám, že bude zdravý co by dup.
Jen jsme vylezli z ordinace, rozkýchal se jako divý.
Kolemjdoucí na mně pohlíželi jako na tyranku, co vodí mezi lidi nemocné a kdo
ví, jestli ne nakažlivé zvíře. Vrátit do ordinace jsem se neodhodlala. Věřím,
že to odezníJ
Jitko napadá mě, zda nemůže mít něco v nose. Když oni jezevčíci mají pořád ten čumák při zemi, stále něco čichají. Možná se mu tam něco dostalo a Tobiáše to dráždí.
OdpovědětVymazat