Již patrně neexistuje. Tedy opravdu neexistuje, chátrá.
Solo a jeho (ne) existence mě napadlo o svátcích, kdy byla výrazně větší spotřeba zápalek. Ty naše se lámaly, neškrtaly moc a z jedné krabičky jich byla víc než polovina aušusových. Koukla jsem tedy v rámci přemítání o starém dobrém Solo Sušice na místo výroby našich současných sirek. Made in India.
Aha.Rázem je vše jasné.
No vše vlastně ne. Nechápu, proč jsme nechali zaniknout něco, co fungovalo a přinášelo kvalitu.
Pamatuji si dokonce, že jsem kdysi, v časech studentských, Solo navštívila. Sirky, které jsme tam dostaly, sloužily velmi dobře. Navíc byly k dostání i v originálních krabičkách, dnes samozřejmě sběratelských kuriozitách. Tehdy k běžnému užití. Dnes dostaneme jednotný aušus z Indie.
No, jestli se tomu říká pokrok, tak to tedy nechápu. Jediné, co jsem pochopila je, že se sirky lámou a nejsou kvalitní. Výroba v Asii je monstrózní, levná a na hromadnou spotřebu. S kvalitou se už rozhodně nepočítá. Že ale jednou budeme dovážet sirky, to mě tedy vskutku nikdy nenapadlo. A hlava nebere:-)
Úplně stejné myšlenky mě napadaly, když jsem škrtala, škrtala a když už se povedlo, tak se při tom zápalka zlomila. Proč????
OdpovědětVymazatProtože dneska je všechno tak trochu šunt, myslím si já. Nicméně zatím škrtáme:-), může být i hůř, třeba návrat ke křemenům:-)
VymazatJitko,
OdpovědětVymazatbohužel nejen sirky :-O
Prakticky celý den mě provází nekvalitní výrobky :-(
V obchodě do sáčku rohlíky, vypadnou mi druhou stranou ven, vezmu sáček s brambory, kutálí se také po zemi, chci si přišít upadlý knoflík, nitě se mi sami trhají už při šití,... Kdepak jsou ty zlaté české ručičky ?!
Smetl je pokrok a vývoj, zdá se být jedním z vysvětlení. Či snad prostě zmizely na smetišti dějin. Zrovna dnes mi rupnul sáček s ovocem:-(, nu, zjevně se s tím musíme smířit, byť neochotně:-)
VymazatDobrý den, výroba sirek nepřinášela v našem tisíciletí zisk. V Indii je umí vyrobit levněji, nejspíš největší vliv má tamní cena práce. Do toho samozřejmě vliv změn v 90. letech, lidské chyby a tlaky peněz a zisků kolosů atd. jako všude. Po sirkách se nám v Sušici sice stýská, ale já myslím: věci se prostě mění, jestli k lepšímu nebo horšímu nehodnotím, ale odpovídají realitě a místo starých věcí zase vznikají nové. Zbyde nostalgie a tradice, na kterou nebudeme zapomínat, a hlavně ať žije naděje, že se bude dařit zas jiným věcem. Zdravím srdečně. Martina Bartošová ze Sušice
OdpovědětVymazatDobrý de, vidím, že v Sušici k tomu přistupujete dost liberálně. Nu, ono to asi jinak nejde, ale upínat se k naději, že se něco třeba podaří na základě toho, že se zlikviduje to, co fungovalo, není tedy úplně optimální. A levnější výrobu v Indii lze definovat i jako zneužívání lidské (mnohdy i dětské) práce. Ne vždy je levnější práce výhodou,myslím si tedy já. Nicméně, přeji do Sušice, ať se tam novým věcem daří
OdpovědětVymazat