„Máš jít volit, protože je to tvoje povinnost,“ burcují
někteří před víkendovým rozhodujícím kolem volby našeho dalšího prezidenta.
Ukazuje se totiž, že řada lidí k volebním urnám vůbec
nezamíří. V prvním kole si někoho vybrali, ten nepostoupil, druhé je už
tedy nezajímá. Což je regulérní a logické vysvětlení. Mohli by se sice rozhodovat znovu, ale pokud
jim ani jeden kandidát nekonvenuje, pak je asi normální k volbám nejít.
Situaci komplikuje skutečnost, že výsledky takovéto volby
jsou označovány jako celonárodní referendum,(dříve příznačně plebiscit, což už
je dnes politicky nekorektní, protože přeci nerozhoduje žádný plebsJ), přičemž ve
skutečnosti rozhoduje sotva polovina z celého národa. Výsledky pak provází
silná nevole ze strany poražených, neboť rozdíl několika málo hlasů nevypovídá
vlastně o ničem. Neposkytuje silný a nezpochybnitelný mandát. Vede
k hádkám, napětí a nespokojenosti.
Ne, že by prezident v naší zemi byl nějak dominantním
politickým hráčem. Osobností, po které pořád tak voláme, stálo v čele naší
země vskutku mnohem méně než bychom si byli ochotni připustit. Jenže to už je
dávno zapomenuto, nyní se řeší současnost, která hledá svého guru. A každý za svého favorita bojuje
s klapkami na očích, nevidím zlo, neslyším zlo.
Jednu speciální současnou zvláštnost bych výrazněji vypíchla.
Pravda, i já už zapomněla, jak to bylo kdysi, navíc přímá volba je tu teprve
podruhé. Leč zdá se mi, že skutečná osobnost chybí, v obou táborech! Kandidáti,
kteří se prokousali do druhého kola, mají své fankluby, jejichž takřka hlavním
cílem je dehonestace toho druhého. Když
jedna parta s pohoršením komentuje chování toho druhého, které může být i
totožné s tím jejich favoritem, oponenti se brání nelogickým výrokem, že
to je přeci něco jiného! V čem je to jiné neumí relevantně vysvětlit ani
jedna strana. Hlavní roli hrají rozbouřené emoce.
Pochybuji, že by bylo možné pregnantněji charakterizovat
průběh současné situace než pradávným: ring volný.
S vnímáním současné vrcholné politiky mám
v posledních letech určité potíže. Není to nějaká rezignace, způsobená
stářím. Ve skutečnosti bych docela ráda mladistvě oslavovala veřejné dění.
Ostatně, copak jsou hlavní aktéři probíhajícího divadla nějací mladíci?
Jde spíš o to, že přestávám rozumět té rozbujelé nenávisti. Jako
kdyby v nadcházejícím souboji nešlo o to, kdo bude dobře reprezentovat
naši zemi, což by mělo být v zájmu nás všech, ale jen vyhrát a tím naštvat
všechny, co patří do opačného tábora. A to logicky vede, že ten poražený tábor
nebude svého prezidenta uznávat, roztočí se další kolo urážek a nenávisti a
úcta k nejvyššímu postu v zemi bude definitivně a hluboce zašlapána
do země. Zdá se, že jsme znovu před poměrně patovou situací. Ať vyhraje ten či
onen, vždy nejvíc tratíme my všichni, protože zůstanu hádky, napětí a pachuť
toho, co vítězství předcházelo. Do toho vstoupí se svojí troškou do mlýna ti,
co v druhém kole nevolili a ingredience k další pětiletce plné
rozbrojů jsou připraveny. Teď je namíchat do podoby nějakého (po)volebního
pěkně pálivého guláše a na žaludeční nevolnost, neřkuli pořádnou koliku, je
definitivně zaděláno. I když, třeba bude všechno jinak, po víkendu. Uvidíme.
Teď jen rozseknout ono dilema, zda volit či nevolitJ
Je to napjaté, nejlepší příklad je jít volit i když oblíbenec neprošel prvním kolem a volit menší zlo. Francouzové tomu říkají barrage-přehrazení (zabránit té horší variantě i když kandidát není vaším oblíbencem, viz. poslední francouzské prezidentské volby) Je jen na nás, jak dlouho budeme moci svobodně volit, protože svojí laxností se o tu svobodu můžeme rychle připravit.
OdpovědětVymazatZa klídek svého soukromí se musí stále bojovat, aby jsme mohli užívat tepla domácího krbu bez obav!
Jitko,jak píšete! Vadí mi,při přímé volbě prezidenta přesně to co píšete!Sledovala jsem ten předvolební boj a vedli jsme s mužem dlouhé diskuze.Já si prostě mezi těmi dvěma kandidáty nedokážu vybrat:-(Bohužel! Takže,i když jsem prakticky v centru voleb,a volila jsem zatim pokaždé,kromě druhé volby prezidenta před 5 lety,k volbam dnes ani zítra nepůjdu.
OdpovědětVymazatSpolečnost není rozpůlena, ale rozdělena na třetiny. Jedna je pro Losnu, druhá pro Mažňáka a třetí je to fuk.
OdpovědětVymazat