Smrtící pohádkový koktejl

Televizní marketing bude buď naprosto odtržen od reality, nebo dokonale pohrdá svým divákem. Jinak si nelze vysvětlit smrtící pohádkový koktejl, který namíchali kolem Vánoc těm, co se na „bednu“ ještě dívají. Pokoušejí se lidu jednak namluvit, že pohádka na Štědrý den je letitá a zažitá tradice. V reálu jde o novodobý porevoluční zvyk, který zhruba od roku 93 postupně ovládá televizní realitu. A tak, zatímco kdysi se děti vskutku mohly na nějakou tu pohádku doopravdy těšit a vychutnat si jí, dnes jsou pohádkami doslova zaplaveni, jak těmi novými, moderními, mnohdy příšernými, tak těmi starými, někdy dobrými (ale ani ta nejlepší pohádka nevydrží miliontou reprízu), těmi horšími, mnohdy naivními, dobovými propagandistickými či rovněž příšernými. Jediné, co je jisté, je, že je to pořád dokola, celý prosinec, o svátcích pak dvojmo, trojmo, nekonečno…. Lze k tomu přistoupit tak, že je to dobře, protože lidé si mají povídat a nezírat na obrazovku. Pochybuji ovšem, že o to tvůrcům programu jde. Těm jde patrně jen o reklamní bloky, které lze šikovně napasovat do pohádkových slátanin. Jenže, děti už dávno televize nezajímá, mají jiný svět. Televize je většinou pro starší a pokročilé, tedy penzisty, a ty rozhodně pohádky šířené lavinovitou metodou nezajímají. A tak se vlastně celý měsíc, byť platí poplatky, nemají nač dívat. Tím se dostáváme zpět k té premise o pohrdání svým divákem, protože odtržení pohádkově placených markeťáků od reality mi v tomto případě přijde málo pravděpodobné. A když náhodou, pro malé dítě, chcete najít nějakou milou pohádku, narážíte jen na samé animované „úchylárny“, plné nadpřirozených, nepřirozených, uřvaných a násilnických barevných bytostí. Tak zde na pohádku pro cílovou skupinu v přijatelné podobě nenarazíte. A ty ostatní? Škoda mluvit. A ve finále jen krátce ke glorifikovanému Andělu páně. Nic proti němu, líbil se nám, ale normálně. Ta mediální masáž kolem něho byla až podezřelá. A pokud by se mělo věřit zveřejněným číslům, že na Štědrý večer tři miliony lidí hleděly na Anděla páně místo toho, aby hleděly na své blízké, rozbalovaly dárky atd., je to spíš smutné než veselé. Ale to je zase jiný příběh. Pravdou je, že pohádky letos Vánoce spíš otrávily, než okrášlily. Ostatně, řekla bych, že loni tomu bylo podobně. Zdá se, že vytváříme novou tradici.