Škaredá středa

nemusí být vždy škaredá. Vždyť pro školáky začíná velikonoční volno, tedy o škaredosti nemůže být ani řeči. Pravda, začátek jsme si škaredý vlastně tak trochu udělali sami a dobrovolně, protože jsme šli na film Saulův syn. Tedy, vzala jsem skoro celou školu, vyjma malých dětiček. Zajímavé byly reakce. Jak dětí, které to většinu hodnotily kladně - lze -li toto slovo použít. Samy by patrně na takový film nešly a přinesl pro ně nový úhel na téma holocaustu. Pravda, nešlo o veselý holocaust, jak dnešní trend výuky požaduje, ale to logicky nikdo neočekával. Na film jsme šli připravení, diskuse byla před i po filmu, myslím, že to nějaké ovoce přineslo. Zajímavé byly reakce rodičů. Šlo o celou škálu podnětů, od těch pochvalných přes klasickou lhostejnost ke školnímu dění až po výtky, že beru děti na porno holocaustu. Ano, takový termín zazněl, byl pro mě dost překvapivý, stejně jako přirovnání Schindlerova seznamu k pistáciové zmrzlině. Údajně mělo jít o termín z nějaké recenze. No, jak vidno, recenzní terminologie dneška je široká a různorodá. Každopádně, Škaredá středa před Velikonocemi měla pro rozšíření obzorů poměrně dost impulsů. A nyní se už soustřeďme na největší křesťanský svátek roku.