Polévka

Kantor nemusí být zrovna komik, a přesto se v hodinách často zasměje. Nebo alespoň po vyučování, když už se s kamenným výrazem profesionála nechce bavit nad dětskými přebrebty či nad tím, že studenti často neuvažují nad tím, co si zapisují a pak bezmyšlenkovitě memorují. Většinou při zkoušení, když dojde na lámání chleba, udiveně kulí oči nad tím, že jejich paměť je sice dokonale mechanická, leč postrádá základní logiku.  To, když se třeba o Krétě dozvíte, že je to polévka evropské civilizace.

„Prosím?“

„Polévka evropské civilizace!“

„Jak jsi k tomu došel?“

„Mám to v sešitě!“

Prostě si od souseda místo původní věty, že Kréta je kolébka evropské civilizace, opsal polévka evropské civilizace, a vůbec nic mu na tom nebylo divné. Je to přeci děják, ten je plný všelijakých divných věcí.

„Během demonstrací zemřel Jan Popletal!“

„Nejsi Popletal spíš ty?“ snažím se rádoby vtipně glosovat situaci a navést hocha na správné jméno zemřelého studenta. Chlapec ovšem zírá stejně nechápavě jako minimálně polovina třídy, která má v sešitě jméno Popletal také. Díky Harry Potterovi, kde osoba téhož jména vystupuje, jim to přijde logičtější (a známější) než chudá medik Opletal, kterého si vůbec nemohou zapamatovat.

Nedávno jsem narazila v hodině u oktavánů na situaci ohledne rehabilitace politických vězňů. Když jsme si o ní začali povídat, ani ve snu by mě nenapadlo, že budoucí maturanti pojmu nerozumí.  Snad náhoda tomu chtěla, že jsem se zeptala, co je jim nejasné.

„Kdo jim ty procedury hradí?“ zeptala se jedna zvídavá dívenka.

Nyní jsem zase nechápala já.

Po krátkém dialogu, který by nezasvěcenému připomínal nepovedený komediální skeč z filmů s Vlastou Burianem, jsem dospěla k osvícenému poznání. Oni rehabilitaci politických vězňů chápou jako lepší lékařskou, eventuálně lázeňskou péči pro dotyčné lidi. Očividně navíc nebyli jediní, kdo byl o tomto výkladu často užívaného spojení přesvědčen.

 Není to ovšem zdaleka jenom historie, kde se dozvíte neobvyklé věci. Při odůvodňování tvrdého y ve slově hřbytov žákyně použila těžko napadnutelnou obranu řka,že se tam také bydlí, tedy z logiky věci tam musí být ypsilon.

Podobná logika kantora často odzbrojí, ale studenti pravděpodobně nic divného nezaznamenávají.  Buď proto, že sami nevědí nebo je prostě dialog učitele s jejich spolužákem vůbec nezajímá. Většinou totiž mají během hodiny svých starostí dost. Třeba proč nefunguje wifi a oni se nemohu dostat na facebook nebo na skype,aby si popovídali o něčem zajímavém.

 V hodině biologie tak narazíte na velblouda kramáře, protože si někdo blbě opsal slovo drabař, v zeměpise zjistíte, že Afrika je stát kdesi ve Skandinávii a hudebníka může ranit mrtvice při zjištění, že Rusalku napsal Smetana, protože jiného skladatele si prostě nikdo nepamatuje.  Nicméně, jako historička má nejvíc zážitků z hodin dějepisu, kde snadno může dojít k bizarním záměnám. Ne snad, že by k nim jinde nedocházelo.  Je jich tady ale nepoměrně více, protože dějepis se většinou těší velmi špatné školní pověsti. A když o něco nemám zájem, celkem logicky o tom ani moc nepřemýšlím. I proto pak kantor vyslechne velmi zajímavé monology či dokonce je účasten prazvláštních dialogů.  Například:

„Kdo byl Ježíš Kristus?“

„Nějaký bůh.“

„? A co o něm víš?“

„Upálil se?“

„?? Kde?“

„Na nějaký hoře?“

„??? Proč?“

„Aby mohl pak vstát z mrtvých?“

„Doopravdy?“

Krátké zaváhání a pak rychlá oprava

„Vlastně na protest proti komunistům!“

A tak to je. Jeden aby se z toho snad upálil také!

Psáno pro Rodina a škola

A v Třídní knížce do tramvaje si lze podobných historek také plno přečíst. To abych sem vmáčkla i nějaké PR