Český lev

Ceremoniál předávání filmových cen si většinou nenechám ujít. Filmy m baví a zajímá mě, co se děje ve filmovém světě. Snažím se oprostit od dost rozšířeného názoru o bratříčkování a o tom, že stejně nejde o kvalitu ale hlavně o to, kdo se s kým zná apod. Chci věřit, že alespoň trochu jde o férové ocenění a vyzdvižení kvalitního filmu a stejně tak i nadstandardních výkonů. Kobry a užovky jsem dosud neviděla, tedy nemohu soudit. Nechci soudit ani ty ostatní, na to nemám vzdělání. Spíš mě zaujalo, jak lidé, kteří se slovem v podstatě živí, neumí pronést smysluplný a zajímavý děkovný projev na nějaké úrovni. Spisovná čeština jako by vůbec neexistovala, mnozí z nich mluvili tak, že podle poslechu by jeden řekl, že je někde ve venkovské hospodě a ne v Domě umělců čili v Rudolfinu. Mnohým naprosto chyběl dar zkratky, který by podle mě kvalitní filmař měl mít, mnozí vyrukovali s oním ohraným a již trapným, že si prostě nic nepřipravili, mnozí zase nebyli schopni opustit myšlenku.  No, byla to bída s nouzí, zdálo se mi. Paradoxně se mi zdáli vtipnější a pohotovější předávající vědci než někteří umělci samotní. Na Matěje Hádka se to samozřejmě nevztahuje. Ovšem, když nemáte kvalitního protihráče, neuhrajete kvalitní zápas ani, kdybyste se rozkrájeli. 
Možná i proto se u nás točí tak velké množství filmů a tak málo jich stojí za zmínku. A když ještě devalvují Českého lva, je to na pováženou.