Nedá mi to, abych první březnovou neděli nepřipomněla
pradávnou pranostiku o březnu jako o měsíci knihy. Dnes se občas označován za měsíc internetu,
ale my staromilci to máme pořád jako měsíc knihy. Jako člověka hravého mě
napadlo spojit měsíc knihy s nějakou hrou nebo přinejmenším anketou.
Třeba, co je Vaší nejoblíbenější knihou z dětství? Nebo nejzasutější
čtenářskou vzpomínkou?
Mám-li jít příkladem, tak mojí dětskou knižní favoritkou je
kniha Děti z Bullerbynu. A ta vzpomínka? Jak sedím nemocná v obýváku
a tatínek otvírá knížku O Filipce, ze které mi bude číst. A Filipku jsem pak
milovala. A mám ji dodnes….
Tak jsem zvědavá, jestli najdu nějaké respondenty a zda si
budeme v březnu hrát s knihami.
První opravdovou knihou byli Broučci, kterou jsem dostala v pěti letech k Vánocům. Mám ji taky dodnes. A nejvíc jsem asi četla Gabru a Málinku - v době nemoci můj favorit. Dnes mám rozečtené Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku. A přiznám se, že Filipku vůbec neznám :)
OdpovědětVymazatNo, já abych pravdu řekla, také nevím, kde se Filipka vzala. Asi ji maminka měla ze svého dětství, jinde jsem se s ní nesetkala. Ale je to taková silná vzpomínka, která vytěsnila i Ferdu Mravence, Broučky, které také mám a spojuji s dětstvím nebo pozdějšího Vinetoua.:-) Hezkou neděli s knížkou. A díky
OdpovědětVymazatByl jsem zanícený čtenář. Samozřejmě vedly mayovky, verneovky, foglarovky, Štorch a Souček. Hodně oblíbená byla Liška Bystrouška od Těsnohlídka, ale v deseti letech jsem přelouskal i Makarenkovo Začínáme žít, bichle přes pět set stran, takže na dítko slušný výkon. Samozřejmě Sekora a Karafiát. Rád jsem listoval Špalíčkem M. Alše a Bidlovou čítankou. Kája Mařík a mnoho dalších knih, které byly vytištěny o mnoho dřív před mým narozením. :)
OdpovědětVymazatTaké Staré pověsti české samozřejmě, teď jsem si na ně vzpomněl, když jsem se chtěl pochlubit, že teď mám rozečteno 77 pražských legend od Aleny Ježkové.
Jé, Filipka! Taky jsem ji měla (kdoví, kde skončila) a dodnes si pamatuji, jak snědla krém pro celou rodinu. A jak se v noci bála stínů lipky, co měli doma. Myslím, že jsem ji taky měla po mamince, jako Gabru a Málinku, Káju Maříka a spoustu podobných knížek. Po tatinkovi jsem zas měla Foglarovky, ty jsem četla nejvíc. Za mého dětství pak už vycházel spíš ruský Neználek. Moje vzpomínky na čtení z dětství, to je klasika - noci s baterkou pod peřinou nebo dokonce odhrnutá záclona a světlo pouliční lampy, kterou jsme měli přímo před oknem.
OdpovědětVymazatUdělala jste mi radost. Filipku totiž skoro nikdo nezná, tak jsem ráda, za spřízněnou duši. A musím přiznat, že i toho Neználka jsem posléze četla:-) Já totiž četla všechno, asi i podobně jako Vy, často pod peřinou. A já navíc často s pěknou baštou k tomu, takže jsem byla pěkný váleček. Knížka a k tomu něco dobrého, to bylo jeden čas moje klasické odpoledne.:-)
OdpovědětVymazat