Některé moje fobie se prostě musí vyplnit. Asi proto, abych
si vyzkoušela, jaké to je. Zejména při řízení je to obzvlášť pikantní, protože
přestože ač jezdím ráda, s opravou auta si neporadím. Sílu nebo velikost
motoru také nevím a dokonce se mi stalo, že jsem vůbec neuměla otevřít přední
kufr, protože jsem prostě nenašla tu páčku. O mém tankování jsem tady již
několikrát psala, takže moje zážitky za volantem by jistě vydaly na drobnou
humoristickou knížečku. Již jsem se samozřejmě potýkala s výměnou pneumatiky,
kterou si bohužel sama nevyměním. A jelikož již dávno nejsem útlá sexy dvacetiletá
blondýna, ani mi nikdo s kolem svištících aut nezastavil. A to jsem i
stopovala. Nakonec jsem takřka násilím musela ulovit pána, který zastavil asi
omylem. Vyměnil, sice bez nadšení, ale ano.
Zažila jsem i havárii, mojí i cizí vinou, naštěstí vždy jen na plech. A
nyní se zrealizovala moje další můra, totiž, že v koloně mi to auto
přestane jet. Přestalo na D1. Jedu si takhle po ránu do Prahy, dost to sviští,
mám pocit, jak vše nádherně stíháme. A najednou se nějaké pípnutí, rozblikala
se palubní deska, přestal se točit volant a konec. To by tedy stará Felície
nikdy neudělala, ta by minimálně spořádaně dojela někam do bezpečí. Ne tak
současné počítačové vozy. Prostě nic. Tak volám odtahovku, tam mi samozřejmě
kladou ty otázku typu, jaký máte motor a co se vlastně stalo? No nejede to,
jsem schopna definovat. Tak mi pro vás tak za hodinu přijedeme. Docel a se orosím,
až za hodinu? Ale nemohu si nějak vyskakovat, tedy čekám. Fakt přijedou,
dokonce už za padesát minut. Pak už to jde samo, postarají se oni. Odtáhnou mě
do servisu, půjčí náhradní vůz, a co je s tím mým mi říct neumí, je to i
pro ně záhada. Tak opouštím servis v cizím autě, naštěstí jsme se docela
rychle sžili, takže jsem se dostala jak domů, tak do práce. Sice asi o pět
hodin později, než bylo původně v plánu, ale živá a zdravá. No, a nyní už máme
zase naše autíčko. Prý se tam vyklepnul jen nějaký kabel, nic to nebylo. To
jsou slova ze servisu. A
Ale nejelo to, to je zase moje zkušenost.
Prostě ty auta jsou tak sofistikované, až by jeden brečel.
Dřív by se kabel opravil v podstatě doma. Nyní ne, a ke kabelu se
připočítá odtah, auto, nervy, zpoždění atd. Není to laciné vypadnutí jednoho
kabílku.
Prostě zhmotněná noční dálniční můra. Ale už je z ní historka
k vyprávění, takže dobrý. Ale na tý dálnici mi moc dobře nebyloL
Žádné komentáře:
Okomentovat