Spotřební zboží

Jsa odchována dobou, kde získat pračku znamenalo obrazně získat výrazný společenský vzestup, o automatické pračce ani nemluvě, neumím se nějak smířit s novodobým návykem přístrojů na takřka jedno použití. Nemusím mít pračku na celý život, když už jsem začala u tohoto spotřebiče, ale několik let bych si ji přála vlastnit a používat. Ne, že se mi den po záruce rozbije a technik, který se k nám dostaví na deset minut za částku tisíc korun, mi blazeovaně sdělí, že se to nevypraví opravovat, ať si koupím novou.  Nehodlám si každé dva roky kupovat nový přístroj, protože doba je taková. Vím, že vedu velmi don kichotský boj, leč proti zlu se bojovat musí a tak se snažím s tím alespoň nesouhlasit. Přesto je to jasné, že jde o boj s větrnými mlýny. Neplatí to rozhodně jen u praček, které jsem si vybrala za modelový příklad. Ještě názornější je elektronika, kde kdo chvíli stál, už stojí opodál a stačí necelý rok, aby váš předražený telefonní přístroj vyrobený v Číně byl naprosto out, mimo nové trendy a mladými flexibilními techniky označen za vykopávku. Pravda, chlapec v O2 prodejně mohl onou fosílií mínit mě, ale tvářil se, že cílí na můj dva roky starý telefon. Už dotykový, protože tehdy nic tlačítkového neměli. Celkem pochopitelně se tedy cítím celkem in, ovšem aparát jde zjevně s duchem doby, tedy se sám už chystá na penzi. Nepracuje, jak by měl, vypadává, je extrémně pomalý, prostě zlobí. Systém mi tím dává najevo, že je třeba koupit nový.

Nechci kupovat nový, když tomu starému jsou dva roky. Dva roky není podle mých měřítek žádný věk. Jsem odolná vůči přezíravým pohledům mladých techniků, kteří by s tak nemoderním přístrojem na ulici nevyšli. Nejsem odolná vůči tomu, když to prostě přestává fungovat. Protože je to nastaveno jen na určitou dobu, většinou jen na tu záruční. Navíc všechny značky vyrobeny v Číně.

Ve značkové prodejně mi k tomu krčili rameny.

„To víte, spotřební zboží“.

Co na to říct? Zejména, když stejně nakonec podlehnu, protože tenhle aparát si odejde do věčných lovišť a já, nemaje poštovních holubů, které by zastávali (patrně spolehlivěji) funkci nositele zpráv, budu muset zase nový čínský aparát zakoupit. Stejně jako pračku, ledničku či počítač. Anebo vzdorovat a vrátit se k metodám známým z minulých století, prát v potoce, jídlo tvořit jen pro přímou spotřebu, psát brkem či plnicím perem…

Ani jedno není to pravé ořechové.

Nebylo by lepší, kdyby někdo odpovědný na to poukázal, stanovil si to jako svůj politický program a něco s tím dělal? Jistě by to bylo užitečnější než dohadovat se ve sněmovně o výši svých platů či o tom, kdo je vinen za tunel Blanka.

Anebo pak demonstrace. Jenž e s jakým heslem? Za vytrvalou lednici či pračku? Nebo méně „kurvítek“ do elektroniky?  Jen jestli by se sešlo dost demonstrantů. A pokud ano, aby naši demonstraci povolili…

No, něco by se dít mělo. Uvidíme, co bude účinnější. Zatím začnu tím, že vytrvám u starého telefonu do jeho posledního dechu….