Fidlovačka

....aneb žádný hněv a žádná rvačka, nabízí se k titulku, leč tentokrát nejde o rvačku (když tak pomyslnou), ale spíš o hněv. A o divadlo. Hněv jistě jímá milovníky Thálie, protože úřednická zvůle opět zničila nějaké divadlo. Asi po vzoru Ústí… Pravda, vnímám to jen skrze média, neznám detaily, ale poselství vypadá takřka jednoznačně. Fidlovačka, která před léty vstala z popela jako bájný Fénix, nedostala žádný grant a končí. Zjevně i ztratila sílu bojovat, protože stokrát nic umořilo i vola…. Když jsem pak zaslechla v televizi chlapce, který vysvětloval, proč zrovna Fidlovačka nedostala ten grant, pochopila jsem, proč se Fidlovačce nechce bojovat, protože už Werich říkal, s kým je ta srážka nejhorší. A to jsem nechala bez povšimnutí všechny možné vady řeči, ale ta arogance, ty argumenty a to opojení sám sebou, že prostě v pohodě dovedu odstřelit jedno velké divadlo, protože ten grant prostě nedám. No, je to smutné. Jak jsem již avizovala, nevidím do zákulisí, leč úlohou novinářů je informovat i neinformované a z toho mi prostě vyplývá, že Fidlovačka padla za oběť prachobyčejné nadutosti a čísi zvůli. A i kdyby to bylo trochu jinak, divné je to stejně. Takové divadlo, vymodlené, vytvořené znovu na zelené louce, prostě znovuvzkříšené- tedy tolik práce, snahy a emocí. A najednou je všechno vniveč. Prostě ať je to jak chce, tohle je prostě chyba. A velká škoda. Tak to alespoň vidím já, a nechci, aby z toho byla nějaká rvačka. I když prastaré heslo, že škoda rány…To už jsem ale někde jinde. Prostě je to škoda a bylo by velmi hezké, kdyby se našel nějaký zachránce. Fidlovačka by si to jistě zasloužilaJ