Horolezecká kniha Simona Mawera je mým dnešním nedělním
čtením. Horolezectví je mi dost vzdálené, krom jednoho výletu do Adršpachu jsem
se o něj ani nijak aktivně nepokoušela, tak jsem byla zvědavá, co nového se
dozvím. U pana Mawera má opakovaný problém se začíst. Jakmile se ale povede,
což e vždycky otázka času, už mě pak příběh zaujme a baví. Tak jsem to měla se
Skleněným pokojem, který jsem po několika opakovaných pokusech přečetla na
dovolené na ráz. S Pádem je to podobné. S virózou na lůžku se prostě
ten čas na čtení najde, tak došlo i na Pád. A je to zajímavá exkurze do pro mě
naprosto odlišného světa, tedy toho horolezeckého.Zároveň jde o zajímavou historickou studii, o době před a během druhé světové války, o mezilidských vztazích, o návratu ke kořenům. Je to celé hodně propletené, všechno souvisí se vším, ve finále se člověk nemůže odtrhnout. Takže pomalejší rozjezd, ale dramatický závěr. Za mě tedy velmi dobrý:-)
Já problém se začtením se do Mawerových knížek nemám, až na tu poslední, Evangelium podle Jidáše. Tu jsem musela odložit...Pád se mi líbil.
OdpovědětVymazat