…každý to má jinak
„Jaký máš vztah k Německu?“
Tato zdánlivě nevinná otázka je vysloveně generační. Zatímco
generace, která zažila druhou světovou válku či jejich potomci, jistě odmítavě
zakroutí hlavou, střední generace už zase bere Německo na milost. Jejich negace
je zaměřena víc na rusky hovořící oblast. A nejmladší generaci je to naprosto
fuk, berou Německo a němčinu jako běžnou součást Evropy a svého života.
Maximálně se v jejich vnímání projevuje běžně rozšířené klišé, že němčina
je nelibozvučný, drsný a nehezký jazyk, proto všichni koketují
s angličtinou. Ale němčina je pro ně běžný jazyk, v naší
středoevropské praxi mnohdy využitelná víc než všeobecně adorovaná angličtina,
protože do německy mluvících zemí máme přeci jenom blíž.
„Skončeme už s tím věčným škatulkováním,“ vyzývají
někteří osvícení romantici zejména těm, co staví svůj názor na zažitých
představách a klišé. Argumentují tím, že všude se najde dobro i zlo, které by
ale nemělo být směrodatným měřítkem hodnocení všech.
Na tom něco je. Být jen negativní je prostě frustrující a
dnes dokonce i nemoderní. Možná by se naše jazyková vybavenost vyvíjela,
kdybychom nenechali zvítězit nenávist ke všemu německému či nepodlehli názoru,
že němčina je prostě hnusný jazyk.
Otázka ovšem je, jestli je to vůbec možné. Vymanit se ze
směsi všelijakých předsudků, odsudků či dogmat.
Od kolébky vám někdo tvrdí, že Němci jsou studení čumáci s přehnaně
vyvinutým smyslem pro disciplínu a pořádek. Když pak během své cesty životem
narazíte na bohémsky založené německého nepořádníka, který se směje do rána do
večera, nevěříte, že se jedná o čistokrevného Němce. Tak příjemný a ležérní
člověk přeci nemůže pocházet z odtažitého národa Goethova?
Nebýt předsudků a
zažitých pravd, ani by nás to nenapadlo. Abych nevyznívala jako nějaký zarytý
germanofil, který si umanul bránit čest a hrdost německého lidu, naopak to
platí úplně stejně. A vlastně platí to o vnímání všech cizích národů. Snad jen
Češi mají tu specifiku, že někdy s falešnými předsudky přistupují sami k sobě.
Taková určitá forma sebemrskačství. To
tedy Němci zcela jistě netrpí. Nicméně, mylných představ i u nich koluje
nepřeberné množství.
Nedávno jsem se pokusila o malý privátní průzkum.
Dotazníkové šetřeníJ.
Němci z něho vyšli s dvacítkou automatických přívlastků. Každému se
totiž vybaví následující atributy: preciznost, odtažitost, uřvanost, pivo,
auto, ….
Někdy mě napadá,
jestli vůbec o podobných jistotách přemýšlíme v nějakých
souvislostech? Člověk by řekl, že o
zeměpisně nejbližších sousedech budeme vědět něco víc. Kupodivu, nacházím
v daném ohledu víc mezer, než bych sama čekala.
A tak se pokusím
všechna ta jednotlivá klišé trochu víc rozpitvat. Podívat se na ně
z několika úhlů pohledu, podrobněji, do detailů…
Domnívám se, že
trocha historie nikoho nezabije (ba dokonce ani současnosti). A podívat se do
Německa, třeba jen virtuálně, rozhodně nemůže být na škodu. Dokonce ani pro ty,
že skončili s němčinou u klasického der, die, das…
Mimochodem, Němci, kteří jsou, jak známo, velmi pracovití, o
podobné metody soužití docela stojí. Mají celou řadu programů, které umožňuje
těsnější spolupráci, výuku jazyka či docela obyčejnou interaktivní výměnu
studentských pobytů.
Je to vlastně daleko
dobrodružnější a příjemnější realizovat takový průnik proti zažitým klišé než
se zakonzervovat v pocitu nevraživosti vůči všemu německému.
Je jen jedna malá potíž, přesvědčit všechny kolem, že
němčina je v podstatě hezký jazyk a Německo krásná, rozvinutá země…..
Žádné komentáře:
Okomentovat