Veletržní pocity

   Ještě jeden zpětný pohled na knižní svátek. Mám ho ráda, leč někdy si říkám, že všeho moc škodí. Nebo jen sobota  není  nejvhodnější den pro návštěvu této monstrózní akce? Nejen knih, ale hlavně lidí jako mraků. Trochu mi to asociuje Muzejní noc, která také pro mě svou masovostí ztrácí přitažlivost. 
Začnu tradičně, penězi, o ty jde přeci u nás až v první řadě:-). Většinou je vidět, jak moc knihy podražily. Když i velkolepá veletržní sleva srazí cenu knihy na tři stovky, člověk si opravdu rozmyslí, co si koupí. Ale zase někteří knihkupci, patrně ti velcí, opravdu jdou do toho a sleva je pak opravdu luxusní a zajímavá. Jen si pak rýpavý člověk klade otázku, jaká je vlastně ta skutečná cena knihy, když lze koupit kvalitní svazek za šedesát korun i za dvě stě šedesát? Obojí samozřejmě po slevě, která ale nebude taková, aby prodejce prodělal? Těžko se obyčejný jedinec dobere nějaké smysluplné pravdy, takže to raději neřeší a nakupujeJ. Navíc zde byla i sekce antikvariátní, kde zase šlo ulovit kousky vskutku excelentní. Však narváno bylo i tamJ. 
 Když se tak sunete těmi davy, respektive dav vás vleče, chtě nechtě vnímáte i cizí hovory, zejména proto, že mnozí lidé prostě řvou. A tak se náhle stáváte pasivními aktéry dialogů, které mnohdy připomínají absurdní drama. Mě navíc dovedly k poznání, že někteří jsou tu dokonce jen proto, aby se pak pochlubili, že zde byli. Takoví lapači zážitkůJ, či co? Nebo lovci zajímavých akčních snímků, vyfotit se třeba s panem Menzelem se zas hned tak nepoštěstí.Však také před pidi stánkem, kde pan režisér podepisoval, byla fronta dávno před avizovanou hodinou a byly okamžiky, kdy to tam vypadalo na ušlapání. Ovšem přijít k úrazu na Světě knihy,tomu už by se říkalo skutečný pech.J
 Obzvlášť nechutný, tedy z mého úhlu pohledu, byl lov na Ivetu Bartošovou. Sledovat ty myšlenkové pochody, které se odvíjejí nad knihou o této nešťastné slavici, je tedy jen pro silný žaludek. A to ti lidé i vypadali normálně, ale nad "bestselerem" o ní se transformovali v něco, co neumím pojmenovat.  Chvílemi jsem litovala, že nemám s sebou své oblíbené špunty do uší. Krom toho by to ale chtělo i nějaké beranidlo na prorážení cesty, lokaje na vláčení knih a osobní stráž, která by člověku umožnila účastnit se nějakých povídání či autorských čtení. V tom množství a prostoru to prostě nejde, navíc velkým problémem je mediálně kapku známější tvář. Ta spolehlivě dovede vytvořit špunt v místě, kudy chcete projít, protože si všichni musí sdělit tu zásadní informaci, že tam je:.. ten  z Ordinace, to si mámo, nemůžeme nechat ujít….

    Logicky i proto byl dost velký závar před stánkem České televize, která zde inzerovala autogramiádu Českého století. Však také herecká elita plus autor vesele podepisovali. Ovšem podepisovali komiks, za pouhých asi dvě stě padesát korun (to pouhých bylo několikrát zdůrazněno. Mě ovšem paralyzovala ta forma, komiks jak Gottwald zavraždil Slánského.  To já tedy vnímám jako úpadek, totální. A nelze se pak divit, že naše děti nepochopí delší souvislý text, když jim ho sami takhle podbízivě servírujeme. Z toho se mi tedy udělalo mírně nevolno. 
   Stejně jako toho, jak někteří autoři přistupují ke svým čtenářům, tak nějak přezíravě, žoviálně, jako by je obtěžovalo, že zde mají autogramiádu. To tedy nedovedu pochopit. Jsou samozřejmě i tací (a byla jich asi převaha), kteří ke svým čtenářům přistupují se zájmem a vstřícností, ale tamti jim kazí pověst. Mně tedy docela rozladili a to jsem nechtěla nic podepsat, jen jsem byla tichý pozorovatel. Ale jen do té doby, než se mi udělalo nevolno nejen psychicky, ale hlavně fyzicky a musela přecpané prostory opustit. Vydechnut si někde u kávy, dát si něco k jídlu, či nedej bože odskočit na toaletu, znamenalo totiž prodrat se dalším závarem a postát si "půl dne" ve frontě. Byl to tedy masakr. 
Příště asi raději v neděli,je větší klid. Nebo začnu tento svátek vypouštět, jako Muzejní noc. Budu mu jenom tiše fandit z domova. Masovost mi prostě nedělá dobře. A Svátku knihy asi i trochu škodí. Možná by pomohly rozlehlejší prostory,ale to už je zase jiná kapitolaJ