Tentokrát žádná politika, ač si ji lze pod titulkem docela
dobře představit. Dnes půjde výhradně o kulturu, o kulturu tradiční a krásnou. Začíná
Pražské jaro, již od roku 46 ve výroční den úmrtí Bedřicha Smetany. Tradičně jeho Mou vlastí.
V roce zrodu, tedy v 46 roce, sice
ještě Smetanu první den nehráli, ale zase dirigoval Rafael Kubelík, kterému
také bude věnován letošní zahajovací koncert. Geniální dirigent se totiž
narodil právě před sto lety, v červnu 1914. Kulatá výročí mají v letošním
roce hudby vlastně oba dva, jak Smetana, který slaví narození i připomíná se jeho úmrtí, tak Kubelík, kterého mnozí ještě pamatujeme z porevoluční euforie,
kdy po návratu z emigrace zase Mou vlast dirigoval. Neopakovatelný zážitek.
Letos ale bude
dirigovat další hudební génius, kterým je pan Bělohlávek a celý koncert odkazuje
právě na Rafaela Kubelíka, který vlastně s myšlenkou založit hudební
festival přišel.
Mně osobně rodina Kubelíkova hodně zajímá, protože se dotýká
i
Jana Heřmana, tedy hrdiny mé první knihy. Jan Heřman a Jan Kubelík (otec
Rafaela) byli rodáci, tedy i moji rodáciJ.
A když k nim připočtu ještě Josefa Suka, lze bez nadsázky říci, že jde o
silné hudební trio. Heřmana mám ve své
knize, Kubelíka chci připomenout ještě v červnu v době jeho narozenin
a Josef Suk je také kapitola sama pro sebe. Ono asi není třeba tyto slavné muže nějak zvlášť připomínat, předpokládám,že slavní jsou dostatečně.
Třeba je jen vychutnat si Pražské jaro a Mou
vlast. Letos dokonce třikrát, protože zítra a pozítří budou v Obecním domě
reprízy. Hudební hody mohou vypuknout. J
Žádné komentáře:
Okomentovat