Nalákala jsem Vás na bonbón nebo na píseň?
Obojí má cosi do sebe, mně ale dnes jde o písně a Karla Hašlera. Byla jsem totiž v "dívadle:-)." Na Vinohradech.
Teď, když mají nového šéfa, hrají lidovější hry. Je nutno zaplnit hlediště a pokladnu.
To ovšem nemá vyznít nějak pejorativně, to je dnešní realita a boj o přežití. Sama se snažím kapkou vody prorazit kámen, když vydávám knihy a ještě si myslím , že si je někdo koupí. A když si je koupí, těší mě to. A aby si je koupil, dělám pro to psí kusy
( Zachariáš promine:-)).
Leč to není příklad Hašlera, který se také tváří jako lidovější kus, ale mně se líbil. Navíc v pátek večer dokázal odreagovat. Pobavit. Rozptýlit. A to je přesně to, co občas (často) od divadla očekávám.
Jen byl docela dlouhý. Skoro tři hodiny jsou na páteční večer opravdu dost, stejně jako mrazivý závěr hry. Jenže ze smrti v koncentráku komedii neuděláte,všechno se prostě do vesela přeladit nedá, jak je trend dneška. Tak ani finále vinohradské hry nevyvolávalo úsměv, nýbrž mrazení. Ale celek působil velmi kompaktně, Hašlerovy písničky jsou příjemné i po těch letech a Hašlerův životní příběh stojí za připomenutí. Líbily se mi herecké výkony, Petr Rychlý byl výborný, stejně jako třeba Jaroslav Satoranský či Otakar Brousek. Některé okamžiky jsem moc nechápala, respektive zdály se mi zbytečné,například tričko Che Guevary v kostýmu Kateřiny Brožové či Topferovy režisérské vstupy, místy se mi dokonce zdály rušivé. Leč, celek,finále a Hašlerovy písně dokonce zvedly diváky ze sedadel k potlesku ve stoje. A zpívalo celé divadlo : Ta naše písnička česká, Kampak na nás, bolševíci a samozřejmě slavní Pětatřicátníci.....
Zážitek.
Dovolím si doporučit, stálo to za to:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat