Zrádce národa

  Občas mě překvapí, z jakých vlastně zdrojů si děti historii pamatují. Školní výklad je pro ně někdy (většinou) trochu zbytečný. Připomínáte, vysvětlujete, dramatizujete, ale už z podstaty věci, že je to ve škole, k tomu mnozí studenti přistupují formou průtokového ohřívače vody. Informace proteče, leč stopu nezanechá. Často jsou k tomu vybízeni veřejným míněním, které jim trvale sugeruje, že ve škole to stejně nestojí za nic, tak proč by si hledali cestu třeba k historii...?Na to jsou lepší  Děsivé dějiny, třeba. Proti nim já ale nic nemám, ať je čtou. Z dalšího hitu, "Opráski z českí historije," se mi ovšem zvedl nejen žaludek, ale i adrenalin, takže se raději nevyjadřuji. 
  Docela mě dostaly i reklamy, tuším, že na pivo či co to bylo, které se odrážely od požáru Národního divadla. Najednou si to všichni pamatovali. 

Stejně jako Prokopa Diviše, který se také stal hrdinou nějaké smysluplné a duchaplné reklamy. Leč pro dětské vnímání je to směrodatné a podobné události jim v hlavě ulpí. 
Stejně jako blbosti, které jim občas řeknu jen tak mimochodem, pro zpestření. Spolehlivě ovšem vždycky zastíní událost či osobnost reálnou, která bleskově upadá v zapomnění, což se dobovému vtipu či zmínce o královské úchylce rozhodně nestane. 

   Další zajímavý zdroj poznání je nesmrtelný Jára Cimrman, který ovšem vyžaduje nějaké ty znalosti. Oni se děti totiž často smějí, protože se smějí ostatní, ale neví proč. A tak jsem mohla zažít úlevný výkřik ve třídě, kde jsem se pokoušela jen připomenout Tyrše.  A děvče zajásalo, že konečně chápe, proč měl tu tělocvičnou funkci v Českém nebi, protože dosud jí bylo toto jméno utajeno (stalo se někdy rok před maturitou...).

  Stejně tak jsme se nedávno dostali ke Karlu Sabinovi. To byly mladší děti, tak snad měly určité právo se tvářit, že jméno Karel Sabina ve svých patnácti letech dosud neslyšely. 

Až na jedno bystré děvče, které přišlo s termínem "zrádce národa", což znalo z Českého nebe. Ejhle....

  Vydali jsme se tedy společně po stopách deptaného revolucionáře, autora libreta Prodané nevěsty, kterého vězení a tajná policie dohnaly až ke spolupráci. Když ho média odhalila a označila za zrádce národa, chudák Sabina se tak styděl, že takřka přestal vycházet mezi lidi, nakonec zemřel v zapomnění a nenávist lidu šla tak daleko, že skončil v neoznačeném hrobě (mimochodem, i v mé knize Nic nového pod sluncem se o něm můžete dočístJ). 
 Jeho příběh se odehrával ve druhé polovině devatenáctého století, tedy cca sto let před tím, než další tajní, STB, dohnali ke spolupráci zase jiné konfidenty. Paralela.

   Doba je ale jiná, dnes nikoho ani nenapadne, že by se za to mohl 
i stydět. Ba dokonce, mnozí vysoké funkce mají, a že by nevyházeli z domu? No, vlastně nevycházejí, protože mají osobní řidiče a luxusní vozy, takže vyjíždějíJ. To by zrádce národa Sabina koukal, jak dnes koukáme na současné zrádce národaJ. 

Ne, že bych snad dětem něco podsouvala, samy přišly na řadu ilustračních příkladů. Možná by to byl pro Cimrmany pěkný námět na další hru, třeba České peklo?  Aby si studenti měli z čeho tu historii pamatovat....J