Digitalizace

Někde jsem četla, že mozek dnešní mladé generace se pozvolna digitalizuje, že děti, věčně přisáté k mobilu či tabletu, ztrácejí schopnost delší koncentrace, mizí jejich porozumění psanému textu, neumí pracovat s rozsáhlejšími informacemi. Co prostě není v povrchní klipové podobě jako by pro ně neexistovalo....?

   Musím přiznat, že na tom něco je. Přestože patřím k příznivcům moderních technologií, snažím se v tomto duchu držet s technikou krok, jsem odchovanec pomalých médií, tedy knih a vyprávění. Mohu tedy porovnávat a hledat výhody i nevýhody, které lze v podstatě shrnout do stručné charakteristiky, většinou používané třeba pro oheň. A totiž, že moderní technologie jsou dobrý sluha, ale velmi zlý pán. Doba se díky nim zrychlila natolik, že paradoxně teprve až dnes platí ono nechvalně známé, že kdo chvíli stál, již stojí opodál....

Někdy mě až děsí, když vidím děti takřka automaticky přisáté k mobilnímu telefonu, který je pro ně středobodem bytí. Většinou na hry, sociální sítě (přestože sedí uprostřed skupiny kamarádů. S těmi si ovšem nepovídají, protože oni také zírají do monitoru) nebo v poslední době velmi moderní fotografování sebe sama.

   Před Velikonocemi, kdy jsem se snažila přiblížit jim lidové zvyky, mě jeden chlapec uzemnil tvrzením, že si společně „vygůglíme“, kde je tady nějaká vrba a pak si s pomocí internetu zkusíme tu pomlázku. Jako by to ani jinak nešlo.

 Když mají děti něco vypracovat, tak pokud to přímo nestáhnou

 z internetu, tedy v podstatě neuloupí,(net je k  tomu ovšem přímo

 vybízí, to je ale zase jiné téma) pak pracují jedině s wikipedií.

 Zajít do knihovny či použít knihu je většinou ani nenapadne.

A navíc to vlastně už ani neumí. Jak se pracuje s informacemi v tlusté knize? Přečíst jí a zamyslet se nad tím? Vyhledávat něco sám, když stačí kliknout?

   To je natolik těžké, že se tato schopnost opravdu mezi dětmi vytrácí. Není to klipovité, rychlé ani akční.

To rozhodně není obžaloba mladé generace, spíš jen konstatování, jak to dnes vypadá a otázka, co s tím dál? Kam až to povede?

 Vždyť už i doporučení a metodiky pro školní výuku se dnes nesou v duchu, že vše musí být (má být, nechci být nespravedlivá) akční, zábavné - to hlavně, rychlé, barevné, veselé, klipovité….

  Kdybych chtěla být cynická, tak podstatné je, aby to bylo barevné a vesele se to hýbaloJ.

  Pokud bych tedy chtěla někoho vinit, tak společnost a hlavně média, které k tomu mládež bezohledně vedou. Vlastně někdy

 i některé rodiče, kteří svoje potomky nekriticky zásobují moderními technologickými výstřelky, které pak suplují vzájemné setkávání a komunikaci. Pravda, děti je třeba mít pod kontrolou, což je nejčastější argument pro to, že mobil mají už děti v první třídě, ale nic se, myslím, nemá přehánět. 

 Stejně jako na opačném spektru názorového spektra, kdy jiní rodiče zase důsledně dětem podobné věci vůbec nedopřávají či striktně zakazují.

„Prostě na ten internet se nedostaneš““.

   Ovšem zakázané ovoce, jak známo, chutná nejlépe a pro takové děti, které se samozřejmě vždycky nějakým způsobem k nedovoleným činnostem dopracují, je potom  net mnohem nebezpečnějším prostředím než pro ty poučené.

Tedy mělo by jít o onu zlatou střední cestu, aby opravdu technika byla dobrým sluhou a do té ovládající pozice, kdy z nás dělá opravdové „závisláky“, se nedostala. Což je ovšem boj mnohdy opravdu marný a předem ztracený. Vychováváme si generaci, pro kterou co není na internetu, jako by ani nebylo. Technika musí být stále dokonalejší, abychom byli stále s něčím kompatibilní, jinak se nepřipojíme, ztratíme i prostě jen docela obyčejně nejsme in (vlastně on)J.

   Těžko samozřejmě apelovat k návratu pouze ke čteným knihám, to je asi jako chtít, aby se znovu svítilo lucernami. Ale na určitou umírněnost a hlavně vyváženost určitě apelovat lze. Protože na té postupné digitalizaci dětského mozku může trocha pravdy být, jelikož mozek je sval a jakým směrem ho trénujeme, tím se vyvíjí.

Nevidím třeba nic špatného na tom, že děti ve škole používají tablet či notebook, ale už docela kritizuji, že potom se prosazuje trend, aby vůbec nepsali rukou.

„Proč, když je počítač?, argumentují nekritičtí příznivci moderních technologií. To, že se psaním tříbí krom jiného i třeba jemná motorika už potom nikdo neřeší.

   Zlatá střední cesta samozřejmě platí i pro počítačové hry, které v malé míře mohou rozvíjet mnoho věcí, v míře větší než malé způsobují závislosti, ztrátu sociálních vazeb (myslím tím těch reálných, ne sociálních sítí), schopnost nějak aktivněji trávit volný čas, nezapomínat na pomalá média, vzájemné sdílení zážitků, ne fotek na FB, na komunikaci reálnou nikoli virtuální.      

Jedině to je cesta, která vede k přirozené rovnováze a nemíří do pekla digitálního zatracení. Moderní technologie jsou opravdu výborný sluha, ale děsivý pán a vládce. Což ovšem v okamžiku, kdy bude digitalizován i náš mozek, už nemusíme vůbec rozeznat.    Někdy, když vidím svoje studenty, (hlavně ty nejmladší) jak v hezkém počasí zuřivě hledí do monitoru bez ohledu na to, co se děje kolem, začínám být kapku scepticus.....
Asi bych si měla vygůglit, jak s tím bojovat...