Kavárna

Kavárna, která měla genius loci. Místo, kde jsme se chtěli scházet nad našimi historickými tématy. Kavárna v Jilské  naše předpoklady beze zbytku splňovala. Pak se ovšem kavárna sama nečekaně ocitla na smetišti dějin. Zmizela. A od té doby hledáme. Jsme ve vinárně, jsme za Šebestiána rády, ale ….Pořád hledáme kavárnu. Kavárnu, která má ducha a atmosféru a není daleko od MHD. Říká se, že kdo hledá, najde, ale začínám být skeptikus. Když ani kavárenští povaleči nemohou objevit to, nad čím srdce zajásá a duše se potěší, zdá se, že podobné kavárny již neexistují. Nebo nemají vlídného kavárníka, který by nás přijal pod svoji střechu. A to ani nechceme po nikom házet koblihami, chceme jen pokorně rozšiřovat historické povědomí. Hospodské prostředí naší myšlence tolik nesvědčí. Ale jak známo, lepší vrabec v hrsti než holub na střeše, tak sice svého holuba stále hledáme, ale vrabce alias prostředí zatím neměníme. Nemáme kam. Ale kdo hledá, najde? Nebo kdo se zeptá? Neznáte nějakou podobnou funkční kavárnu s empatickým kavárníkem, který je ochoten pod svou střechu a se svou výbornou kávu provozovat vzdělávací večery? Takovou, která by měla ducha. Jako Café Hawelka  ve Vídni:-). To samozřejmě nadsazuji, ale jelikož všechno souvisí se vším, tak když si tady tak tlachám o kavárnách, tak v rádiu připomínají kulaté výročí této věhlasné vídeňské kavárničky. Tak ji nelze nepřipomenout, protože její návštěva fakt stojí za to. 
Ale v Praze chceme něco méně věhlasného, u metra a s pražskou atmosférou. Třeba existuje.
Líná huba, holý neštěstí, že….? 

Nicméně, kdo se chystá na na naše Hovory, tentokrát o divadle, tak stále ještě "v kolbence" ve Vysočanech U Šebestiána:-).