Školství, přes veškeré proklamace, je plné zažitých
stereotypů, a tak i třídní schůzky prostě musí být. Nejlépe ještě v takové
té klasické variantě, jak ji znáte z Pelíšků :-).
Nemám nic proti tomu porozprávět si s rodiči svých
studentů, ovšem vzhledem k tomu, že v dnešní době rychlé komunikace
lze problém obratem vyřešit třeba i mailem, jde o poněkud zastaralou formu
interakce školy a rodiny. Zejména proto, že se potkávám se stále stejnými
tvářemi. Většinou jde o rodiče, jejichž děti do školy chodí, výsledky mají
skvělé nebo prostě dobré, problémy takřka žádné. Tudíž se na ně přátelsky usměji, nadhodím
něco o počasí, následně sdělím harmonogram akcí, které nás čekají do konce
roku, pochválím jejich ratolesti a popřeji jim hezký večer. Domů se pak odeberu
takřka v nočních hodinách, abych večer strávila tupým zíráním kamsi, neb na nic
jiného nemám energii. Jak již jsem řekla
v úvodu, díky bohu, že letos naposledy.
Já se psychicky připravuji na to, že od příštího školního roku budu chodit na třídní schůzky jako rodič :-) Přiznám se, že mám z toho docela obavy. Mailem by mi to vyhovovalo, dobrý nápad!
OdpovědětVymazatPřesně jste vystihla průběh schůzek i u nás, na schůzce nás bylo ze třiceti rodičů 10 a paní učitelka se stejně sháněla po těch, kteří nebyli, protože s nimi potřebovala mluvit, no klasika. Přeju tedy vám i nám, ať už jsou prázdniny :-)
OdpovědětVymazatDěkuji, na prázdniny se tedy těším.
OdpovědětVymazatJe zajímavé, jak je ten zvyk, že ti co by měli, na schůzky nechodí, rozšířený:-). Velmi často pak mám i vůči těm, co tam přijdou, výčitky svědomí, že je okrádám o čas. Poklábosit si můžeme někde nad kávou a nemusí se kvůli tomu hnát přes celé město,aby se dozvěděli, že je vše v pořádku. Nu, to je také škola.
Tak hezký víkend:-)