Trpím jako zvíře

Jeden by nevěřil, jak dokonale jsme propojení se zvířecí říší, minimálně verbálně.

„Trpím jako zvíře,“ sdělí vám téměř každý, kdo má nějaký problém, jedno zda fyzický či psychický.  Zajímalo by mě třeba, jako jaké zvíře. Třeba jako veverka? Nebo jako slon? To je minimálně ve velikosti poměrně velký rozdíl v utrpení.

 Nevím třeba, kdo vyhání psa do špatného počasí, Zachariáš rozhodně v dešti venku nepobíhá, přestože je tam úplné psí počasí. Ale jelikož by jeden psa nevyhnal, nelze to snadno posoudit. Zejména tehdy, když jeden není mrštný jako kočka, či lstivý jako liška. Pak může být sice tupý jako slepice, ale stejně míru psoty v psím počasí nedefinuje.

  Někdo má velkou kliku, že když dře jako kůň, bude za to náležitě nadooceněn, ale nejsou to všichni koně. Ostatní spíš platí za osly.

 Jazykovědci radí jazyk inovovat, ale copak lze odstranit zvířecí příměry? Stejně by se někdo pořád mohl cítit jako vůl, i kdyby srovnání se zvířecí říší ztratilo svoji porovnávací hodnotu.

Vždycky jsem třeba chtěla vědět, co si kdo pod danou jednotkou představuje. A také jde o to, v jaké zeměpisné oblasti se právě nacházíte. Kráva má u nás zcela jiný srovnávací význam než třeba v Indii.

  Možná by bylo zajímavé zaměřit se  jen na ty pozitivní vlastnosti, které si do zvířat projektujeme. Tedy za předpokladu, že je dokážeme sjednotit. Místy bych totiž něco takového považovala za nemožné. Dneska jednak převládá negativismus, který se přetavuje do zvířecích vlastností. A jednak každý ty vlastnosti vnímá jinak, po svém.  Přesto jsem po některých zapátrala, zejména proto, že ve školním prostředí je těch zvířecích vlastností, respektive samotných zvířat, víc než je zdrávo. Mám dokonce podezření, že oslovení ty vole tak nějak splynulo s pozdravem a že dnes už nevadí ani děvčatům, když jsou takto halasně vítána a oslovována. V tomto ohledu jsem poněkud staromódní.  Namítám, že je poměrně převolováno, ovšem často narážím na bariéru nepochopení, neb oni si to už ani neuvědomují, že něco podobného vypustili z úst. Nutno spravedlivě podotknout, že to neplatí jen o dětech, ale i o mnohých dospělých.

   Většina zvířat se dostává do širšího lidského povědomí díky nějaké speciální vlastnosti, ale každý člověk si ji může interpretovat po svém, jako pozitivum či jako negativum.

Někdo je rád věrný jako pes, jiný by se otřásl jako pes v dešti, kdyby mu někdo psí oddanost připisoval. Cítil by to jako nedostatek sebevědomí, raději třeba vyznává kočičí nezávislost.

Dovedu si i představit, že se lidé přátelí podle toho, zda jsou psí či kočičí.  Přinejmenším povrchní rozdělení takto může fungovat.  Ale už je tu první nesoulad v podobě soužití pejska a kočičky, někdo je v takovém vztahu spokojený, jiný je na druhého jako pes na kočku.

Personifikují se ale i jiná zvířata, třeba slon v porcelánu je velmi typickým příkladem, byť osobně si myslím, že skutečný slon ve skutečném porcelánu mlže být mnohem citlivější než takový personifikovaný člověk slon, neřku-li mamut.

   Zajímavý může být přenos vlastností černé vdovy či kudlanky nábožné do lidských vlastností, ale to bychom ze sobotního fejetonku plynule přešli k detektivnímu příběhu či zprávě o stavu našeho politického života, což by bylo pěkně pod psa, tudíž se tomu vyhnu ladným laním skokem.

 Raději se budu v sobotu povalovat jako kočka, byť nejlepší to má stejně takový lenochod či medvěd, který prospí celou zimu.

Letos bych třeba ještě nemusela z postele, být tou medvědicí.

Tak doufám, že letošní jaro nebude celé na draka. I když na druhou stranu, je drak vůbec nějaké zvíře?. -)