„Jistě,“ odvětím suverénně a jala jsem se jí vysvětlovat své
chuťové zážitky. Paní to zaujalo natolik, že se se mnou vypravila mezi regály
uvedený labužnický zázrak hledat. Nenašly jsme samozřejmě nic. Odcházela jsem
viditelně rozladěná, že ani v tak kvalitní vinotéce nemají víno, které
kvalitní zjevně je. V Bille jsem nepochodila už vůbec a tak jsem se
obrátila na strýčka Googla. Ani ten ale víno Schindler neznal. Nezbylo tedy než
se vrátit ke zdroji a zjistit, co jsem to onehdá vlastně pila.
„No Spielberga, přeci.“
Tak tady je zakopaný pes. Už prostě nejsem schopna udržet
myšlenku. A mnemotechnická pomůcka, že jde o filmový svět, zjevně nestačí.
Raději jsem sáhla po osvědčené metodě, jméno si zapsala a nyní se již mohu
radovat z přírůstku v naší lednici. Leží tam několik Spielbergů a
čekají na svou velkou labužnickou příležitost.
Ovšem nevím, zda je
to dobré pro moji chátrající paměť. Abych po požití několika sklenek onoho pro
mě velmi lahodného vína nepožadovala v obchodě zase něco úplně jiného.
Třeba OskaraJ.
Jestli bych neměla požívat spíš Ginkgo biloba, to je na paměť asi lepší. I
vzhledem k tomu, že jsem v lékárně kdysi chtěla Ginkgo bilboa:-). Ale to je zase příběh
lékárenský, tedy jiný.
Jen ta paměť chátrá trvale:-).
Žádné komentáře:
Okomentovat