Tobogán

  Tobogán je vodní aktivita, kterou tedy vůbec nevyužívám. Kdysi v pravěku mého dětství jsem byla svědkem, jak rozjařený mladík sjížděl tehdejší socialistický tobogán, který se musel polévat ručně. Hoši nahoře se nějak zakecali, polévání ustalo, a jejich kolega to sjel na sucho. Mohu potvrdit, že dole už opravdu nebyl rozjařený a spáleniny na pozadí snadno překryly rozladění ze zničených plavek.:-) To se dnes již stát nemůže, přesto na tobogán (to povědomí má ale sílu) zásadně nechodím. Navíc, některé dnešní tobogány mě zase děsí svou obří velikostí i rychlostí, jakou v nich naberete. Je to prostě příliš akční. V bazénu si ráda hezky klidně zaplavu, nejčastěji stylem paní radová, abych si nenamočila vlasy:-). Mohu do sauny a vrchol akčnosti v bazénu je pro mě aquaaerobic. Ale tobogán miluju na jiný způsob. Na ten rozhlasový. Je to tedy vlastně Tobogán. Už léta patří k milým sobotním rituálům. Dám Meteor, ten na probuzení, bohužel ho často zaspím:-). Ale v jedenáct už funguji, a dávám takový předkrm sobotního oběda, Tobogán. Kdysi s výborným Tomášem Slámou, nyní s neméně dobrým Alešem Cibulkou. Právě teď poslouchám vyprávění Martiny Drijverové, skvělé autorky knih pro děti, které ráda pročtu i jako dospělá. Fascinuje mě, jak umí vystihnout ten dětský svět a její České dějiny očima Psa velmi intenzivně doporučuji i svým malým studentíčkům. I proto mám Tobogán ráda, že se tam objevují zajímaví a neoposlouchaní lidé. Takže kdo neznáte, doporučuji. Lze vyrazit i do Divadla u Hasičů, kde se pořad natáčí, v tom mi ovšem brání moje vrozená lenost. Radši doma, v klidu, s kávičkou. Takový Tobogán můžu. V bazénu si netroufám:-)