Se školou do kina

Jako děti jsme chodily do kina poměrně často. Na sovětské a budovatelské filmy. A pak na Annu Proletářku, na mladé generaci se tehdy usilovně pracovalo:-). Sovětské filmy za korunu byly tak přeplněné prací a úderníky, že člověk byl upracovaný jen tím sledováním. Kdyby se samozřejmě žák díval:-). Ovšem laskavé přítmí socialistického kina vybízelo k úplně jiným úkonům, než napjatě sledovat nezáživný děj na potrhaném plátně. Hlavně z toho důvodu jsme do kina chodili hodně rádi,i když tehdejší filmografii by dnešní pubescenti nezkousli, ani kdyby jim zaplatili. My už do kina moc nechodíme, jednak je to finančně mnohem náročnější než tehdejší školní představení za jednu korunu československou, jednak bývají kina dost z ruky a v neposlední řadě není film, který by se dal sladit se školní výukou. Až přišel Habermannův mlýn. Na Ládví, které máme deset minut od školy, nám ochotně vyšli vstříc, představení nám pustili za přijatelnou cenu v dopoledních hodinách, a tak jsme mohli vyrazit. Vím, že už jsem se i tady několikrát dostala do polemik ohledně kvalit tohoto filmu, ale s vědomím následné diskuse jsem se nakonec rozhodla na něj děti vzít. Samozřejmě děti větší, které už byly s danou dobou v dějepise obeznámeny. A musím konstatovat, že akce splnila svůj účel. Sice si nedělám iluze, že by, namačkány v kolektivu, nevyužívali současní pubescenti příležitosti jako kdysi my, ale na druhou stranu, oni už se s podobnými aktivitami dávno neskrývají v kině, jako my, odchovanci puritánské socialistické morálky. Takže jim vlastně nic nebránilo v tom, aby film sledovali. A že tak činili, potvrdil následující rozbor a diskuse. Utvrdila se historická fakta, vznikla polemika, zamysleli se nad tehdejší situací a to je podle mého poměrně slušný výsledek jednoho kontroverzního filmu. Se školou do kina prostě stálo za to:-)