Blahé paměti, ještě za mých gymnaziálních studií, jeden pan profesor napomínal chlapce, kteří buransky vstupovali do místnosti s čepicí na hlavě, ať sejmou pohlavní pokrývku. Vždycky se pubertálně uchechtli, otráveně strhli svoji bekovku a termín pohlavní pokrývka zůstal jako terminus technikus. Naše drsná třídní to dováděla do krajnosti, když mluvila o pohlavním pokrytci. Ovšem i její označení utkvělo v naší stárnoucí paměti a na srazech se tomu pobaveně usmíváme. Já osobně jsem nikdy nebyla příznivcem čepic, jsem obdařena poměrně hustým vlasovým porostem, který splácnutý jakoukoliv čepicí vypadal dost bídně. Jeden čas se mi hodně líbily klobouky, ale ani ty se neukázaly pro moji hlavu tím pravým ořechovým. Chodím tedy prostovlasá, jak říkávala moje babička. V létě, v zimě. Jsem tím sice ochuzena o řadu zajímavých módních doplňků, ale zvykla jsem si. Ale v poslední době mi intenzivně vrtá hlavou, že bych měla své rozhodnutí změnit, abych vůbec mohla v té naší skvělé společnosti existovat, ba dokonce přežít. Prostě, je třeba pořídit si kulichaJ
Taky chodím bez čepice, jelikož v každé vypadám jako ..... Ale třeba na mě někde čeká ta pravá, ve které budu vypadat úžasně!
OdpovědětVymazatPohlavní pokrývka je dobré:-)
No budeš in..jako v motole:-) tam už kulichy mají:-) a věřím že i jinde..i já bych chtěla být kulichem..třeba na Bulovce:-(
OdpovědětVymazatU nás se pokrývce hlavy vždycky říkalo hučka. Ten název je velice příhodný, mám-li cokoliv na hlavě.
OdpovědětVymazatKulich -slovo aktuální- bez něj si už dneska člověk ani v divadle nesedne :-(
OdpovědětVymazatPokrývky hlavy nosím, neb si to mé dutiny vyžadují, ale vypadám tak, že mi vykají i moji blízcí-tedy k nepoznání :-)) - a taky to má něco do sebe ;-)