S tím bláznem si nic nezačínej

Zpívá Maruška Rottrová s Pavlem Bobkem a je to krásná píseň o lásce. Jenže člověk se do kontaktu s bláznem dostane, ani neví jak. Stačí jedna kolegyně a život v práci se může stát třeba nepříjemným, ba dokonce i nesnesitelným. A jsou i prostředí, kde takových životu nebezpečných lidí mají víc. My, zaplať Pánbůh, jen jednu. Alespoň si to myslíme (děti jsou patrně jiného smýšlení:-)) Náš poklidný přestávkový život utrpěl jednoho krásného dne. Přišla nová kolegyně. Na první pohled normální. Na druhý i vzdělaná. Není ovšem pochyb, že první dojem klame. Většinou je mylný. Vím to, protože jsem už několikrát na první pohled dala:-( . A pak trpím. Jako nyní. Kolegyně hystericky pobíhá po budově, afektovaně vykřikuje, trhavě vyskakuje od stolu, aby se za něj vzápětí ukryla, nejčastěji za zvukové kulisy nějakého rámusu, který ona produkuje naprosto permanentně. Vždycky viditelně trpím, když začne hlučet a pobíhat. A ona hlučí a pobíhá dost často. Aspoň mně se zdá. Vždycky svůj výstup doprovodí nějakým nečekaným afektem. Když vyráží do hodiny, sbalí si kabelku obřích rozměrů a s prásknutím dveří odchází. Co si nese, je nám tajemstvím, ale zjevně to pro výuku nebude podstatné, protože se během hodiny dokáže cirka pětkrát vrátit zpátky pro něco, co zapomněla. Vždycky se hlasitě omluví a asi po sté se zeptá na jednu a tutéž věc.
   Koneckonců i děti si s ní užijí a jen jakési zbytky dávno ztracené loajality mi brání, abych se s nimi neděsila toho, co ona zase vymyslí. Ovšem vzhledem k tomu, že v mém obličeji se dá číst jako v otevřené knize, je jakékoliv předstírání loajality asi nošení dříví do lesa.
 V dané situaci jsou ovšem studenti ve značné nevýhodě. Já, coby dospělý jedinec, mohu před ní prchnout, a také to pravidelně dělám. Setkání omezuji na nezbytné minimum a i to mě vyčerpává. Ovšem děti utéct nemohou. A tak se brání po svém.
 Potom se divte, že se o učitelkách vyprávějí zlé vtipy. Některé, jako by byly skutečně opsané ze života.
    Docela mě zajímá, jak se nastalá situace dá ještě dlouho vydržet. Hlavně proto, abych se připravila na následky. Ty je důležité předvídat. Snažím se své duševní zdraví chránit co nejvíce. Pravda, v situaci, kdy kolegyně na chodbě chytá teroristy, aby pak zjistila, že to byl jen procházející školník, je to dost obtížné, ale snažím se. Jsem sice už alergická na veškerá její rozmanitá gesta, zvuky a další atributy, které ji nezaměnitelně provázejí, ale pedagog má být trpělivý, tak se snažím. Ale řeknu vám, je to boj. Skoro bych řekla, že odnikud nikam:-)