Lucerna

  Jako matadorka maturitních plesů mám tento slavnostní okamžik v podstatě dokonale zmáknutý. Znám bodový scénář, pointu i finále. Ovšem, jak jistě všichni potvrdíte, když se to týká někoho blízkého, jsou ty emoce vždycky někde jinde. A pak Lucerna. Obecně ji moc nevyhledávám, kdysi jsem i měla pocit, že ty plesy jsou tam příliš monstrózní, ale atmosféru má. Navíc dneska už se tam skoro nekouří, takže se nedusíte a nehledáte své bližní po hmatu. Vidět sice dokonale není, ale atmosféra tam prostě je. Lucerna je Lucerna. A tak uprostřed týdne jeden maturitní ples, respektive imatrikulační, protože do maturity máme ještě pár roků, byl příjemným zpestřením života. Dokonce jsem si nostalgicky připomněla vlastní maturitní ples, z minulého století.:-) Sledovala jsem tu mládež, někteří již dospělí, jiní nezapřou pubertu ani vizuálně ani verbálně. Taková tradiční směska. Dojaté příbuzenstvo, a po slavnostním začátku i první opilí studentíčci. Maturita života se trénuje snáz než čeští spisovatelé meziválečného období. A ti malí byli vskutku roztomilí. No a klasicky, v devět jsem chtěla být doma, abych dorazila kolem jedenácté. Ale na druhé straně to signalizuje, že to stálo za to. Příjemný večer. A to jich v únoru bude víc, včetně toho pracovního, našeho školního. Asi si budu moci sestavit plesový žebříček. Zatím vede ten dnešní:-)