Střelba do vlastních řad

Tak nevím. Není pochyb, že kantor by měl být určitým vzorem. Alespoň se to říká. Děti mohu vychovávat, napomínat, vysvětlovat. Ale dospělé? Všichni teď šílí ze státní maturity. Vypukne už za chvíli a nikdo pořádně neví, co s ní. Přesto Cermat (což je podle mého zločinná organizace, která úspěšně tuneluje naše školství, ale o tom až jindy) zařídil školení, aby alespoň učitelé věděli, která bije. A jedno takové školení probíhá u nás ve škole. Už řadu měsíců se na několik odpolední vyblokuje jedna třída a kantoři z celé - buď Prahy nebo i republiky, se sem jezdí školit. A ač by mělo jít o reprezentativní vzorek, najednou potkáváte na školním dvoře lidi,co neumí pozdravit. Vlezou vám až do kabinetu se slovy, že hledaj to školení. Bez pozdravu, samozřejmě. O pauze se vyhrnou na dvorek, kde vesele kouří, ač je v areálu kouření zakázáno. Tím pádem na to nejsme vybaveni, chybí popelníky. Žádný problém, típne se o stěnu a pohodí na zem. Představa, že to udělá dospělý maturant, letí ze školy. Když to udělá domácí, budou problémy. Nehledě na to, že domácí by si to nikdy nedovolil. A to na zdi visí výstražná cedule jak hrom. Po školení nacházejí děti lavice přeházené, věci rozházené, v lavicích kelímky od kafe, na zemi pomačkané kapesníky. Nechci říkat, co by bylo, nechat to tam studenti. A to nemluvím o věčně otevřených dveřích, oknech, nepořádku na chodbách. A tak rezignuji. Po učitelích by měla zůstat třída jako z alabastru. Neděje se tak. Kdo jiný by už měl. A tak je to u nás se vším.Přestávám děti vychovávat, když vidí u dospělých, že to funguje jinak, nemá to cenu.