Spánkový deficit

Pořád jsem v poslední době nevyspalá. Upadnout do mikrospánku se mi daří takřka v každé volné chvíli. Usnu v autobuse, u čtení, u filmu. Teď jsem objevila zajímavý článek. Probělá noc má pro člověka stejná rizika jako O, 8 promile. Tím pádem jsem pochopila, že denně jezdím jako pod vlivem alkoholu a moje dietetické odpírání si večerní dvojky nemá vůbec žádný následný efekt:-) A navíc, rozhodně nejsem sama. Nevyspalé mátohy potkávám na každém kroku a mnozí mi potvrzují, že ať vstanou kdykoliv, probouzejí se až v deset hodin. No, tak to máme totožné. Na podobné problémy existuje celá řada odborných studií a odborníků, kteří problém nejen odhalili,ale nabízejí i různá lákavá řešení. Z tohoto úhlu mě nejvíc zaujala spánková laboratoř, brala bych ji jako skvělou terapii. Nejsem ovšem dosud jejím klientem, ale už jsem pochopila, že spánkový dluh je můj celoživotní problém. Patřím k sovám, ale vstávat musím jako skřivan, a to rozhodně nejde s mými biologickými hodinami dohromady. Jestliže se nemohu vyspat, je zřejmé, že porušuji svým fiktivním promile zákoník práce. Přitom nechodím pozdě. Donutím se vstát a své povinnosti plním. Přesto moje pohupující se kruhy pod očima svědčí o velkém spánkovém dluhu.
Dneska je pátek, kdy moje vyčerpání dosahuje svého vrcholu. Snažím se v pátek nikam nechodit, doploužit se domů a neunavovat se žádnou přílišnou aktivitou. Nevím, kdy se to zlomilo, ale faktem je, že pátky už dávno nejsou dny společenské aktivity, jako tomu bývalo v mládí. To proto, dočítám se v odborné literatuře na Novinkách cz., že potlačujete svou sovu a upřednostňujete skřivana. Ráda bych se vrátila k nočnímu sovímu rytmu aspoň na stará kolena, ale školní rozvrh tomu není příliš nakloněn. Ze sovího přístupu k životu mi zůstal jen neodiskutovatelný fakt, že z nevyspání zírám jak výr:-). Periodicky na konci týdne snad i jako výr ušatý:-). Zítra si přispím a snad se zase ze mě stane normální člověk.