Pohádky

 Viděli jste někdy v poslední době pohádku pro děti? Myslím tak, že ji zkusíte trochu vnímat? 

Ono to, po pravdě, moc nejde. 

Když u nás ráno někdy běží oblíbené Déčko, musím velmi brzy opustit místnost. Je to tak šíleně uječené a hlasité, že se u toho nedá existovat. Tedy já nemohu.  Dětem to zjevně nevadí, je to jejich styl. Líbí se jim to. Je to barevné, ječí to, hýbe se to.

Když jim pustím starší pohádku, s pomalejším dějem a klidným hlasem, nebaví je to. 

Já zase nedokážu vydýchat to aktuální, šíleně barevné a uječené figurky, s vyvalenýma očima, nereálně barevné, co jen řvou, ječí, honí se...

Normální hovor či nějaký smysluplný příběh jsem tam nezaznamenala.  

Přemýšlím, zda je to pokrok nebo ona cesta do pekel...?

Nebo jestli už jsem tak stará, že současným pohádkám nerozumím? To bude asi nejpravděpodobnější varianta, přesto si v skrytu duše myslím, že to ječení a křiklavě mihotající se příšery nejsou pro ty děti to pravé ořechové, navzdory tomu, že jim se to asi i líbí...

Naštěstí často umí zabodovat reálné čtení:-).

Ale když třeba není na četbu čas a video je hlavním pohádkovým zdrojem, nevidím to moc růžově, navzdory těm populárním křiklavým barvám:-)

Tři králové

  Svátek Tří králů  ukončuje vánoční svátky. Konců je sice víc, v dataci se lišíme církev od církve, ta římsko- katolická končí svátky  v neděli po 6. lednu, ale většina ostatních 6. 1. jako konec Vánoc vnímá. Objevujeme zde hned několik oslavných momentů, slaví se krom klanění mudrců v Betlémě i Ježíšův křest či třeba zázrak tzv. Káně Galilejské. Běžní ateisté pak odstrojují stromeček a vrací se zpět do všedních dní. Svátek si lze připomenout mnoha způsoby. Kupříkladu tříkrálovou sbírkou, která je letitou charitativní akcí ve jménu K+M+B. Nebo se můžeme zvídavě ptát, zda písmena na obrubni dveří jsou iniciálami oblíbené trojice. A nejsou. Písmena, mezi kterými jsou křížky, značící svatou trojici, v překladu říkají, že Kristus obydlí žehná. Což ale nic nemění na faktu, že obecně symbolizují návštěvu tříkrálové trojice v domě. Na počátku loňských Vánoc šlo na vlastní oči vidět tříkrálové světlo, onu záhadnou hvězdu, za kterou dávní králové šli. Ta nebývá vidět na obloze často. Naposledy tomu bylo v době třicetileté války. Tehdy (1623)vyšla tzv. Betlémská hvězda, o které píše Matoušovo evangelium, které mapuje slavný příběh tří mudrců z východu. Nejde o kometu, jak by se mohlo zdát. Světelný úkaz způsobuje velká konjukce planet Jupiter a Saturn. A právě tu bylo v závěru covidového roku vidět. Otázka je, zda si z toho lze něco dovozovat? Asi dle povahy, někdo vidí příslib, jiní to umí interpretovat v temnější variantě. Každopádně, dávní králové přinášeli zlato, kadidlo a myrhu, tehdy nesmírné bohatství. Od dnešních se čeká, že přinesou naději, po loňském roce je jí potřeba jako soli. Tři králové se ale objevují i jinde, než jen v církevní a vánoční tradici. Určitě nám mohou vytanout na mysli tři hrdinové protinacistického odboje, kteří vešli do dějin  pod přezdívkou Tři králové, Josef Mašín, Josef Balabán a „ pobožný pistolník“ Václav Morávek. Nebo taková Tříkrálová deklarace, která predikovala vznik budoucího Československa. A v roce 1584 bylo v Čechách po Třech králích hned 17. ledna, protože skončila platnost juliánského kalendáře. Jak vidno, svátek Tří králů skrývá mnoho podob. Dokonce i tu, že všechno bylo jinak. Nebyli to králové a nebyli asi jen tři. Asi si ani neříkali Kašpar, Melichar a Baltazar… Ale není naším cílem vyvracet či potvrzovat fakta. Chceme si připomenout a oživit tradici a do nového roku vykročit s nadějí. Za světlem, stejně jako dávní bájní Tři králové…

  Psáno pro Listy Prahy 1 - leden 2021

 

 

Zpravodajství

 Nesleduji televizi. V rámci zachování zbytku svého duševního zdraví. Už na jaře jsem měla problém s agresivitou zpravodajství, nyní to nedávám už vůbec. Kdykoliv otevřu televizi či jiné zpravodajské médium, vyskočí covid. Ve všech svých podobách, nejčastěji však v té nejhorší, výhrůžné. Často to vypadá, jako by funkce zpravodajská byla vystřídána úkolem strašit. Děsit, vylekat, co nejvíc udržet národ v obavách a strachu, neřku-li ho smrtelně vyděsit. Aby, pokud neumře na čínskou chřipku, zemřel strachy z toho, že by mohl. Kdykoliv se zdá, že bychom se mohli trochu uvolnit, vynoří se další zpráva v podobě očekávaných mrtvol v ulicích či mrazáků vedle krematorií. Bohužel, často s nádechem senzace. Nejde mi o nějaké populistické implantování radosti a naděje, jako že je všechno v pohodě.  Ale chtěla bych vyvážené zpravodajství ( také i o něčem jiném, než jen o covidu), a zpravodajství důvěryhodné. Už dlouho vnímám mediální rezignaci na nějaké vysvětlování, jen se zakazuje a straší.  Jako by šlo o jakýsi závod, vyhlašují se rekordy dne v počtu nakažených, zemřelých.... Kdo je první v úmrtnosti, kde se nejvíc kupí mrtvoly....   Podstatné informace jsou přitom dost k nedohledání, zkusme si třeba najít na webu ministerstva zdravotnictví informace o očkování? O vakcíně či o tom, kolik lidí už bylo naočkováno? Spíš lze očekávat, že se veřejnosti zakáže nahlížet na jejich web, než aby se člověk dobral nějaké relevantní a pravdivé informace. 

A tak je to se vším. 

  K snadnému dohledání jsou jen ty špatné a děsivé zprávy, někteří " vizionáři", které covid vytáhl na světlo boží, se nemohou svých šílených představ nabažit, a  vehementně a s viditelným nadšením je sdělují, kudy chodí, bez ohledu, co tím způsobí.  

Ani nesledováním televize se tedy nelze ubránit, snad jen kapku naředit. Uniknout ale moc nejde. 

Představuji si, že bych tento vládní mustr uplatnila ve škole, děsit, nevysvětlovat, zakazovat, trestat, týrat....Asi by se děti bránily... I když možná také dne, přišla totiž doba, kdy si necháváme všechno líbit. 

Online škola

 Je po prázdninách. A do školy se nejde. Navzdory mnoha slibům, že plošně už nikdy, že vzdělání je prioritou, a dalším planým proklamacím, je opět zvoleno řešení, že děti do školy nemohou??!  

 Vánoční prázdniny prodloužené o dny boje proti covidu? Termín jak vystřižený z doby dávno minulé. A nikdo se nad tím ani nepozastaví...

   Dva týdny doma. A zase do školy nemohou. 

Pustili jen prvňáčky a druháky, kteří se ale musí dusit v roušce a nesmí cvičit. Ostatním je právo na plnohodnotné vzdělávání upřeno. Už takřka dvě celá pololetí. 

Nu, těžko k tomu říci něco souhlasného. Jen lze suše konstatovat. Už zase. 

Nevím, neznám moc lidí, co to vidí jinak. Možná jsou mimo moji bublinu. Ale podle mě je neustálé zavírání škol a soustavné odpírání dětem nejen vzdělání, ale i pohybu a hlavně sociálních kontaktů, zločin páchaný na mladé generaci....

Takže od dnešního rána zase online....:-(

Šikmý kostel

 V psané podobě se velmi ráda vrátím ke své "rubrice" nedělní čtení. Chyběla mi forma sdílení přečtených knih, stejně jako určitá forma virtuálního čtenářského deníku, kam si přečtené knihy zaznamenávám. Paměť slábne a co není napsané, brzy nevím:-)

Z některých knih mi v paměti obsah zůstává, jinde zůstanou jen emoce, jako bylo : to dobré, nebylo to dobré, škoda číst..., 

někde není ani to. 

A to vnímám ( pro sebe) jako mínus, a proto se ke svému nedělnímu čtení ráda vracím. 

V novém roce je mojí první knihu Šikmý kostel.

Dlouho jsem o ní věděla, slyšela i samou chválu, ale sama pro sebe jsem si říkala, že o Ostravě a jejím hornickém okolí vlastně nic nevím, a že mě to tedy nebude zajímat...nějací horníci:-)  (to je samozřejmě nadsázka).

Ó ,jak jsem se spletla.  Skvělá kniha.

A nyní se nemohu dočkat druhého dílu, který vyjde 21. ledna, jak jsem se již netrpělivě několikrát informovala v knihkupectví ( tedy v době, kdy byla ještě otevřena).

Příběh mě vtáhl hned na první stránce, moc mě to bavilo, a jediná negace, kterou ve mně zanechal, je touha, že bych také tak chtěla umět psát:-(

   Šikmý kostel využiji i ve výuce, protože je opravdu smutnou pravdou, že události na Těšínsku a období kolem vzniku republiky, násilí legionářů a další věci, které se nehodí do obrazu adorované první republiky, naše učebnice dějepisu velkoryse opomíjejí. 

A krom toho je to fakt vzrušující a skvělé čtení.

Dvě rozhledny

 ..aneb dva novoroční výstupy. Dvě rozhledny, dvě zajímavá místa. Špulka a rozhledna na Neštětické hoře. První nová, vytvořená s elánem a nadšením. Druhá, takřka stoletá, kdysi také vytvořená s elánem a nadšením.  V roce 1927 u příležitosti připomínky selského povstání. První upravovaná a opečovávaná, druhá tedy dost zanedbaná, procházka po ochozu s chatrným pletivem vyžaduje dost odvahy.  Ale také prý kdysi bývala upravovaná a opečovávaná.  Z obou jsme téměř nic neviděli. Na Špulce nás zastihla totální mlha, na Neštětické hoře zase trochu brání ve výhledu stromy a příliš neudržované okolí.  Vnímám to jako symboliku dnešní doby, čekáme, až se rozplynou mlhy. Ale je také hodně třeba zapracovat na nejbližším okolí. 

A pak, neopečovávaná rozhledna je ta stará.... Jako být starý je dneska dost tristní... No, jak říkám, je to symbolika....

Uvidíme, jak se bude znovuobnovenému psanému blogu v novém roce dařit. 

Loni jsem fotografovala. Co den, to fotka. A nevyšly mi dny, rok má 366 dni, mně vyšlo 663 fotek. Také symbolika loňského šíleného roku, že všechno je najednou jinak, byť moje špatná čísla jsou vysvětlitelná mojí vlastní momentální nepozorností. Ta šílenost venku už tak snadno vysvětlitelná není. 

Snad i proto se letos se chci vrátit k blogopsaní, byť už to dávno není v módě, psát blog:-). Ale třeba mi zase vyjde nějaká kniha a bude potřebovat trochu propagace. 

Nebo si jen tady budu veřejně rovnat myšlenky, jak je to s tím celosvětovým šílenstvím. K tomu mi ty fotky prostě nestačí, byť je milé se zpětně podívat na fotodokumentaci. 

My psavci ale musíme psát.

Tak vzhůru do propsaného jednadvacátého....

Novoroční

 Novoroční výstup na rozhlednu. Vyhlížíme lepší zítřky. Je ale mlha, takže vyhlídky jsou mlhavé. Nikterak nám to ale nebrání si myslet, že mlha, se kterou vstupujeme do nového roku, se brzy rozplyne a za obzorem se vyjasní...

Tak krásný nový rok všem, kdo sem ještě občas nahlédnou...