Parfém

 Parfém je hodně individuální záležitost. Každému voní něco jiného, přičemž u nás jsou běžnější záležitostí  spíš parfémované vody než parfém jako takový. Skutečný parfém je úplná alchymie, mistrovské dílo. Existuje i profese, která se živí posuzováním vůní, to jsou legendární nosy. Je to určitý druh talentu, nadání od boha. A není to vůbec snadná práce, byť hodně exkluzivní a exotická.

Parfémy jsou typické pro Paříž. A Pařížanky, respektive Francouzky, je umějí nosit. Pánové samozřejmě také. Není nad to, když muž krásně voní.

Svou představu o vůních mají jistě i zvířata, konkrétně teď myslím pejsky. Když psa vydrbu lidským šamponem, určitě v parku mezi psíma kámošema není za hvězdu. Tou se stává, když se vyválí v něčem pěkně odporném. To je pak parfém.

Zažili jsme nedávno. Na chvíli si odběhl a vrátil se tak zasmrděný, že snad ani nechci vidět, v čem se parfémoval.

 Šli jsme zrovna do hospody na limonádu, takže jsem si hned nevšimla. Jen se mi v restauraci zdálo, 

že tu vládne hodně pronikavý zápach. Posléze mi ale došel jeho zdroj, pes měl na sobě viditelné stopy svého parfémování. Museli jsme pryč, takhle zamořit letní hospůdku se hned tak nepovede. Cesta autem pak byla dost očistec.

On už věděl, že tahle pro něj libá vůně mu nebude dopřána nadlouho. Ještě se pokusil zdrhnout, ale marně. Musel do trojí koupele, tak to bylo intenzivní. Pak se uraženě schoval kamsi pod postel a celý večer nevylezl. Jeho představa parfému se od naší výrazně lišila.

Ale nemusí to být vždycky takhle extrémní. I lidé mají svoje vůně. A kdo si nevoní, nemůže vytvořit vztah, to už je všeobecně známé. Chemie vůní v mezilidských a partnerských vztazích funguje stoprocentně.

A když už jsme u vůní a parfému, nelze si nevzpomenout na děsivý film Parfém.

On je to původně děsivý knižní bestseller, Parfém.

 Jak vidno, asociace ohledně vůní naskakují dost intenzivně. Vůně a parfémy dokážou být opravdu silná věc. Někdy přitahují, jindy odpuzují.

A někdy musíte několikrát do vany, abyste mohli koexistovat😊 

 Ale když už mě k tomu vyprovokoval, leze mi zpoza klávesnice zamyšlení nad parfémy bez ohledu na psa. 

Parfém je totiž hodně zvláštní věc. Nevidíme ho, nemůžeme ho chytit, a přesto dokáže vstoupit do místnosti ještě dřív než člověk, který ho má na sobě. 

A stejně rychle ji také může opustit. 

Nebo z ní všechny ostatní vyhnat.

Vůně je přitom podivuhodně osobní. To, co je pro jednoho nádherné, může druhému připadat protivné. Na jednom člověku voní stejný parfém jinak než na druhém. 

Někomu sluší růže, jinému vanilka, dalšímu něco tak komplikovaného, že by se ingredience daly vypsat spíš na jídelní lístek než na flakon. 

Na parfémech mě fascinuje právě jejich neviditelnost. 

Oblečení vidíme, účes vidíme, šperk vidíme. 

Vůni ne. 

A přesto si člověka dokážeme zapamatovat právě podle ní. Někdy dokonce po letech. 

Stačí náhodně ucítit známou vůni a najednou jsme zpátky v určitém pokoji, na určitém místě nebo s konkrétním člověkem.

Možná proto je parfém mnohem víc než kosmetika. Je to určitý druh vzpomínky v tekutém stavu.

A také určitý druh sdělení. Parfémem o sobě něco říkáme, i když nepromluvíme. Chceme být elegantní, nenápadní, smyslní, svěží, tajemní.... 

Nebo prostě jen nechceme být cítit po tramvaji, cigaretách a třech hodinách v kanceláři.

Ovšem existuje i opačný problém. Když se to s ním přežene,

 A zatímco jeho nositel je přesvědčen, že voní nádherně, okolí už začíná hledat otevřené okno.

Přesto má parfém v sobě něco obdivuhodného. 

Je to malý luxus, který si člověk dopřeje jen pro sebe a zároveň trochu pro ostatní. 

Nepotřebujeme ho k životu. Stejně jako nepotřebujeme dobré víno, hezké boty nebo květiny na stole. Některé věci existují jen proto, aby byl život o něco příjemnější.

A možná právě proto mě na parfémech baví jejich jistá pomíjivost. Vůně chvíli je a pak zmizí. Nedá se schovat do krabice, uchovat na polici ani přesně popsat. 

Zůstane po ní jen dojem.

A někdy vzpomínka.

Většinou hodně silná:-)