Červen nás neomylně vede k nejhezčímu dni v roce, který ale zároveň v sobě nese kapku deprese
a smutku. Slunovratem vrcholí ta pozitivní část roku, nastává nejkratší noc a nejdelší den v roce, což si žádá náležitou pozornost i oslavu. Leč, smutek nabízí fakt, že od té chvíle to zase míří zpátky, na tu temnou stranu. Je vlastně okamžik obratu, který v sobě nese začátek konce.
Protože
se ale má žít okamžikem, užíváme si červnové cesty ke krásnému ročnímu mezníku.
Letní slunovrat nabízí příležitost k oslavě, k radostnému přípitku
nad nejkrásnějším časem v roce.
I
naši předkové to tak měli, oni možná víc než my. Žili víc propojeni
s přírodou, my jsme víc zahlceni městským ruchem.
Karel
IV. při zakládání města na podobné rituály dal, proto se dá jednadvacátého
června slunečním paprskem propojit Staroměstská věž u jeho mostu s věží
katedrály svatého Víta. Turistický ruch na obou frekventovaných místech nám ale
dneska nedovoluje tuto Karlovu teorii ověřit v praxi. Jen teoreticky nám
ale potvrzuje, že slunovrat byl prostě důležitý odjakživa.
Kráčíme
červnem k vrcholu letošního roku.
Jistě, své vrcholy může mít každý jinde, jde o náboženské, pracovní či osobní úspěchy.
Ale v pravidelném ročním cyklu je to, pro mnohé z nás, letní
slunovrat.
Jenže
vrchol, jak známo, není místo k dlouhému setrvávání.
Je to okamžik. Krátký, ostrý, krásný.
Zkuste se proto na něj letos v červnu
zaměřit víc než obvykle. Nenechme si ho protéct mezi prsty. Vychutnejte si ho.
A nemusíte ani zapalovat ohně či tančit mezi menhiry. Stačí si ho uvědomit,
připomenout si, že světlo je déle než jindy. Že večery jsou vlahé a příjemné.
Všude to kvete a voní.
Měli jsme celý červen na přípravu. Pak už se to zase začne potichu vracet zpátky.
Příjemnou červnovou cestu ke slunovratu.
Žádné komentáře:
Okomentovat