Minulý týden jsme se vypravili na návštěvu do chovatelské stanice, odkud pochází Tori.
A nebyla to žádná genealogicky vzletná cesta ke kořenům, byl to docela obyčejný výlet za štěňaty, která se tady nyní narodila a příští týden vyrazí ke svým novým majitelům.
Tak jsme se jeli pokochat.
Šest malých jezevčíčků.
To je zhmotnělá roztomilost. A obrovská nálož energie.
Jsou to takoví kulíšci, hned bych si je vzala domů. Jenže doma máme plno, víc jezevčíků bychom zatím nezvládli.
Ale určitě není všem dnům konec.
Zatím jsme se jen kochali šesti mrňousama...Nějak mi nešlo pochopit, že ještě nedávno byl Tori stejný uzlíček:-)
Na návštěvě se potkal se svou maminkou a sestrou. Obě tedy výrazně přerostl, je proti nim jako malý obřík. Když je sám, připadá mi jako drobek, vedle nich tedy značně přebývá. Nicméně, prý to nevadí, jako pejsek může být "mužně" urostlý.
Náležitě si své psí setkání užil. Vydováděl se štěňaty i se ségrou, dostal pár výchovných od maminky, podíval se na místa, kde prožil své první týdny.
A druhý den, v neděli, jsme je navštívili znovu, na Konopišti. Byla tam jezevčí soutěž, přehlídka jezevčíků. A Toriho sestřička soutěžila. Tak jsme se na skok stavili na čumendu.
Je to jiný svět, psí soutěže. Chození v kruhu, přehlídka, setkávání....Byly to vlastně samé psí holky, takže Tori byl z toho docela divoký. Oba jsme byli tak trochu jako v Jiříkově vidění. Je to pro nás úplně jiná dimenze. A Toriášova sestřička získala cenu, takže jsme měli i důvod k radostné oslavě. A jako bonus výzva, ať to zkusíme také. Na podzim na pražské soutěži.
To zatím ještě nevíme, Toriho by jistě těšilo, kdyby se z něho stal chovný pes, ale úplně nevím, zda bychom se dokázali adaptovat. To si ale necháme na léto, přemýšlení o této výzvě.
Teď se hlavně musíme vyrovnat s tím šíleným vedrem.
Žádné komentáře:
Okomentovat