Prý bude stát dvanáct miliard korun. A bude krásná. Pokud se tedy naplní vizualizace, které ji představují.
Bude na Vltavské, v místech, kde dnes u počmáraných a pomočených zdí postávají bezdomovci a v blikajícím osvětlení se tudy takřka bojíte vylézt z metra. …
Na první pohled se proto může zdát, že jde o šílený nápad – postavit hypermoderní kulturní stánek světové úrovně v lokalitě, která dnes působí zanedbaně, ba dokonce nebezpečně.
Ale uvidíme. Jestli se toho tedy dožijeme, on je to běh na dlouhou trať. Vltavská zatím působí a vypadá dost odpudivě.
Ale ono určitě každé město má svá místa, která jako by zůstala mimo čas – zapomenutá, nedůstojná, nevábná.
Vltavská je jedním z nich.
Možná právě taková místa potřebují změnu, impulz, který je probudí a vrátí zpátky do života.
Otázkou zůstává, jestli právě dvanáct miliard je ten správný impulz.
Neztratí se za nimi původní myšlenka?
Nebo nebude nakonec místo filharmonie sloužit budova jen jako výkladní skříň pro elity, zatímco ti, kdo tudy denně procházejí, budou z kulturního efektu vyřazeni?
Na druhou stranu, vize je to hezká.
Představa, že z potemnělého podchodu vznikne živý prostor, kde bude bezpečno, kde bude kavárna místo chladného betonu a kde bude hudba slyšet nejen ze sálu, ale i venku mezi lidmi? To zní opravdu hezky.
Možná je to šance, jak ukázat, že i město má právo snít a měnit se – odspodu i shora.
Otázka tedy nezní jen:
„Kolik to bude stát?“ ale i „Co tím můžeme získat?“
Ale asi hlavní dotaz je podmíněn zkušenostmi s našimi politiky. Jako třeba s plánovanou knihovnou na Letné.
"Dojde k tomu vůbec?"
Žádné komentáře:
Okomentovat