Česká republika je země hradů, piva a… Josefů.
Ano, pokud by se jména rozdávala podle obliby, byli bychom spíš Josefstán než Česko.
A třeba by i místo Vltavy bylo něco Pepovo:-), kupříkladu by se z ní určitě mohl stát Josefovský potok.
Ještě donedávna se zdálo, že každá druhá česká rodina má v rodokmenu nějakého Pepu – dědečka, strýčka nebo alespoň souseda Pepu.
A co kupříkladu slavní Josefové? Mánes, Kajetán Tyl, Lada…
Máme Josefa, co nakreslil kocoura (Ladu), Josefa, co napsal hymnu (Tyla), a dokonce
i Josefa, který napsal Tankový prapor (Škvorecký).
Dokázali bychom sestavit celý panteon významných Josefů, kteří vděčí za svou genialitu možná i tomu, že už od dětství museli snášet oslovení „Pepane“ nebo „Pepíku“ či "Pepku."
Ale to spíš bejvávalo...
Pepové v poslední době hodně ustupují ze scény!
Dnes se místo nich rodí samí Jakubové, Matyášové, Kevinové či Sebastianové.
Dříve pevná josefská základna české společnosti se zmenšuje.
Kam tedy mizí všichni Pepové?
Někteří tvrdí, že se stáhli do ilegality a fungují jako tajná organizace – bratrstvo Josefa, které v utajení drží české tradice při životě.
Třeba mají někde svůj hlavní štáb, kde se rozhoduje, kolik vepřo-knedlo-zela se ještě musí sníst, aby se ještě k tomu nezhroutila gastronomie národa.
Možná se blíží doba, kdy poslední Josef v Česku bude sedět v hospodě U Pepíčka a nostalgicky vzpomínat na časy, kdy tohle jméno bylo synonymem pro lázeňského šviháka, pražského pepika či dobráka od kosti..
Takže pokud někdo z vás zrovna přemýšlí, jak pojmenovat svého potomka, zkuste Josefa.
Je to krásné české jméno, s královskými ambicemi - měli jsme Josefa I. i II:
Naštěstí své Josefy mám, což mě činí spokojenou. A posílám ( a to nejen jim, ale všem) srdečnou gratulaci k svátku.
A slibuji příběh psaný jen přímou řečí, protože to je výzva přímo josefská,
"Tak hezký sváteční den"
Žádné komentáře:
Okomentovat