Výuka jazyků

 Všeobecně panuje představa, že za minulého režimu se učila jen ruština a ostatní jazyky nikdo neznal, neuměl ani nepoužíval. Případně, pokud ano, tak šlo o znalosti jen pro vyvolené. 

Jako obvykle, všechno je trochu jinak. 

Nemám ale tedy vůbec v úmyslu obhajovat minulost, spíš mě zaujaly ty jazyky. 

I proto, že dnes se místy objevuje trend, že učit se cizí řeč nemá smysl, když máme překladače a umělou inteligenci. Ovšem  to je spíš marginálie. Jazyky mě dneska cinkly hlavně z toho důvodu, že před sto lety se narodila Irena Kačírková.

Je to, pravda, trochu oslí můstek, ale tak trochu o cizí jazyky opravdu jde.  

Irena Kačírková, narozena 24.3. 1925, byla krásná herečka, která vždy představovala femme fatale. Ale hlavně měla neobyčejné kurzy francouzštiny v Československé televizi. 

Vedla je jen krátce, se stejně krásnou Marií Drahokoupilovou. Ty kurzy jsou dnes tak zapomenuté, že ani na wikipedii je v její filmografii moc nerozvíjejí, jen že byly, kdysi 

v počátku normalizace.

A přitom to byl pro tehdejší lidi v podstatě náhled do západního světa. Dost otevřený a zajímavý.  A Irena Kačírková navíc jako krásná a vzdělaná a vtipná průvodkyně francouzsky uměla, takže kurs opravdu vyučoval. 

Je to samozřejmě jen taková jedna linka, jak se dalo dostat k jazykům v minulém režimu. 

I jazykové školy existovaly. Snadné to nebylo, ruština logicky dominovala. Přesto rusky mnozí pořádně neuměli. Po revoluci pak repetenti své špatné známky z ruštiny vydávali za třetí odboj:-). 

Zajímavé je, že i dnes, kdy se masivně učí angličtina, je mnoho absolventů, co se jazyk nenaučili. Teď se to tedy vydává za neschopnost pedagogů, že je to neumí naučit, než za nějaký odboj.

Trochu mě napadá, jestli to spíš není nějaká naše národní genetika, že nám ty cizí jazyky hromadně moc nejdou? 

Ale to je námět na jinou úvahu.

Dnes jsem se totiž přes výuku jazyků chtěla dostat ke stoletému výročí narození Ireny Kačírkové, která tady bohužel už čtyřicet let není, zemřela v roce 1985. 

Mně vždycky přišla jako zjevení, jako žena z jiné dimenze. Zdála se mi krásná a zároveň uměla i hrát. Podle mě tedy.

  A navíc- vlastně možná nejvíc- se mi na ní líbí, že se nedala ulovit estébákama.  

A to nebylo v době normalizace vůbec snadné. 

Spojujeme ji i s prvním televizním videoklipem, který se tehdy nazýval myslím písničkou z obrazovky. Šlo o duet s Josefem Bekem, Dáme si do bytu..."

Takže dneska je to takové filmové a jazykové retro okénko :

A Bonjour Madame Kačírková, nous célébrons aujourd'hui le centième anniversaire de notre naissance, alors bonne chance.