Nepřímá vyučovací povinnost

 V poslední době se mnohem častěji  setkávám s mantrou, že je to nepřímá vyučovací povinnost. 

Rozuměj, doprovázíš děti na výlet či na exkurzi, neřku-li do muzea nebo do divadla, to se snad ani nepočítá!!

Nepřímá vyučovací povinnost je totiž aktivita buď neplacená vůbec nebo minimálně. Zároveň ale povinná. 

Vnímám fakt, že když děti někam vezmu, je to pro ně mnohem přínosnější. A pro mě pracovně náročnější. 

Nepřímá vyučovací povinnost to vykládá jinak. 

Často jsem proti tomu brojila, nějak se to vymyká mému pedagogickému chápání. Nicméně, vždycky jsem „umlácena“ argumenty, že tak praví zákon!!!

 A kdo nevěří, ať tam běží, že...

 Jelikož jsem nevěřila, žijeme přeci v době, kdy všichni hlasitě proklamují, jak je pro ně školství stěžejní a důležité, kdy je to priorita.  Žijeme přeci v době, kdy chceme moderní 

a inovativní metody. Žijeme snad i v době, která chápe / podobně jako kdysi Komenský/ že co vidím, zažiju, vyzkouším… to vše je pro mě trvalejší a kvalitnější, než co si jen přečtu...? Ostatně, proti memorování se tu brojí už dávno a veřejně…

  Nu, v takové době asi žijeme, ale jako všechno, i ona idea je zjevně jen virtuální. Jak již jsem pravila, nevěřila jsem a nastudovala. A zákon, tedy slovo boží!, praví - v překladu pro nekantory - nepřímá vyučovací povinnost je to, když jdeš s dětmi někam. Na výlet, na exkurzi, na besedu. … Je to degradované na hlídání, takřka neplacené. 

Přímá vyučovací povinnost je jen ta, když ve třídě vykládáte a děti si píší. / jistě, mohou i diskutovat, lze užít i modernější metody výuky, podstatné je to, že sedíte na zadku a nic neděláte navíc, protože to všechno je tedy ona slavná nepřímá povinnost.

   Že se děti výletem kamkoliv naučí víc, že to musíte připravit, že za ně máte mnohem větší odpovědnost než v bezpečí lavic, protože na ulici se tak nějak statisticky může přihodit víc nehod než ve třídě, to zákon neřeší. 

Prostě nestojíš před tabulí a nevykládáš, tak nepřímá povinnost a basta.

Ti, co pak dělají něco víc, třeba jezdí s hudebním sborem, berou děti na exkurze či kamkoliv jinam, ti si to pak musí zdarma nasuplovat, protože když byli s dětmi venku, podle zákona nepracovali plnohodnotně, neřku-li vůbec. 

Pravda, někteří ředitelé s tím bojují a řeší to nějakou formou odměn, ale to není -podle mého- systémové řešení. 

A k čemu to vede? 

Prostě nebude nic navíc. Je to taková demotivace, o které se moc neví, ba ani nemluví. Nepřímá vyučovací povinnost je dobrý bič na aktivní kantory. Řada z nich to překoná, berou práci jako poslání, a tak se dětem prostě věnují. 

Ale pak přijde okamžik, kdy stokrát nic umořilo i osla. A vtírají se myšlenky, proč budu dělat věci navíc, když to smázne nepřímá vyučovací povinnost, pak si to musím nasuplovat- zadarmo!!!?

 A ještě někdy naštvu kolegy, protože jim moje exkurze vezme hodinu, a oni, ač jsou ve škole, připraveni pracovat, nemají třídu - za což nemohou- a pak i oni suplují zdarma. Tak se totiž ve školství, které je tou prioritou všech porevolučních vlád - šetří.  Nu, takový letmý finanční úhel pohledu na nepřímou pedagogickou činnost.

A na motivaci či demotivaci ….