Co si berete na dovolenou?

 V červnu většina lidí už trochu tuší, co bude s jejich letní dovolenou. Přichází otázka, co s sebou? 

Co si sbalit na cesty?

Zaujalo mě, že většina si s sebou bere knihy, něco na čtení. V době, kdy se s oblibou tvrdí, že nikdo nečte, je to trochu prapodivné, leč jistě potěšující.

Je v tom asi podobný rozpor, jako v přístupu veřejnosti ke spisovatelům. Obecně lidé znají spíš hokejisty nebo televizní herce z Ulice, většinou všichni vědí, kdo je prezident, ale abychom dnes společně adorovali spisovatele jako v devatenáctém století, to už dávno neplatí.

Vyjma veřejného prostoru, který, asi ze setrvačnosti, tyto osobnosti oslavuje. Byť už je vlastně nikdo nezná. Nebo alespoň nečte...

 Sochy na náměstích či tabule na zdech domů totiž většinou zobrazují nebo připomínají nějakého spisovatele, který zde žil a tvořil. Takže máme sochy, ulice či náměstí podle Boženy Němcové, Havlíčka, Vítězslava Hálka, Karolíny Světlé či Elišky Krásnohorské.

 Minimálně v Praze tomu tak je. 

Červen by tedy mohl nabídnout vycházku a seznámení s těmito sochami. Protože překvapivě soch spisovatelů, či dokonce spisovatelek, je statisticky asi nejvíce. 

Možná proto, že politické sochy čas od času projdou čistkou a zmizí v propadlišti dějin, vědce bohužel nikdo nezná a sportovcům se většinou sochy nestaví. A tak zbývají spisovatelé, což může vzbudit dojem, že tady všichni čtou o sto šest. Možná ano, byť někteří určitě louskají knihy spíš v ilegalitě, tudíž s nimi statistika nepracuje a řadí je do obří množiny nečtenářů. 

Zkusme si tedy před dovolenou, na kterou někteří budou balit i knihy, nadělit procházku po známých jménech ve veřejném prostoru. Kupříkladu na Karlově náměstí lze mezi sochami spisovatelek a spisovatelů takřka kličkovat. Tak si v klidu zakličkujte, když už červen nabízí tak dlouhé dny. A zajímavé téma spisovatelů ve veřejném prostoru. 

Komu budeme stavět sochy my?