Praha 7 se tváří, že je čtvrtí vlídnou pro život, nicméně, není tomu tak vždy. Ani ve všech oblastech.
Sama tady nejvíc nesnáším fotbal, ale s tím se ve finále dá celkem úspěšně žít.
O sparťanských zápasech pak mám paradoxně možná větší přehled než skalní fandové, protože potřebuji dopředu vědět, kdy je třeba opustit prostor a buď odjet na víkend pryč nebo se odpoledne a v podvečer pevně opevnit doma a nevycházet.
Takže to jde.
Horší je s dopravou. Místní aktivisté až fanaticky nesnáší automobily, auta podle nich do města nepatří, na ulicích si chtějí hrát a pořádat pikniky. Dialog s nimi není moc možný, svůj úhel pohledu hájí buď dogmaticky nebo agresivně, s takovou se špatně debatuje.
A zdejší radnice jim zdatně sekunduje.
Nejen že máme na Praze 7 nejhustší síť cyklostezek, které sice mnohdy končí do ztracena nebo uprostřed křižovatky, což tedy bezpečnému pohybu na kolech moc nepřispívá, ale disponujeme i největším množstvím prapodivných sloupků, které jsou takřka všude. Při bujné fantazii to vypadá na nějakou sloupkařskou lobby na místní radnici.
Největším problémem je ale parkování, které chtěla radnice vyřešit geniálním tahem zdražení parkovného v modrých zónách. V modrých zónách, které čas od času radnice nenápadně zkrátí, a navíc tam většinou místo nenajdete dřív než po půl hodině až hodině pravidelného kroužení.
Takže nic moc.
Platí se částka tisíc dvě stě korun, kterou chtěli zvednout na deset tisíc ročně.
A ti, co na to nebudou mít, určitě auto prodají, a bude víc prostoru, obhajovali radní svou myšlenku. Vrcholem geniality pak byla myšlenka, že vybrané peníze nepoužijí na budování třeba nějaké parkovacího domu, nebo alespoň zalejí díry v modrých zónách, které nikdo neopravoval od doby jejich zavedení. Oni ty peníze chtěli rozdělit mezi ty, kteří se nějak zaručí, že nemají auto a nehodlají tudíž parkovat na modré. Respektive, auto mít mohli, ale nesměli na modrou. Pak dostanou od radnice desítku...
Zjevně tam sedí samí myslitelé, stejně jako na Magistrátu, na který se pořád vymlouvají.
Jejich inovace překvapivě v místním referendu neprošly, takže teď se alibisticky čeká, až to rozhodne, bez referenda, právě Magistrát.
A ten, asi v představě, že si lidé natrénují, jaké to je, když nezaparkujete v okruhu pět kilometrů, fikaně uzavřel celou horní Letnou. Přešel do protiútoku. Já vám dám, myslet si, že žijete v pohodové čtvrti...!
Zavřel za naoko chvályhodným účelem oprav vozovky, plynovodu, vodovodu, chodníku či bůh ví čeho. Takové vrtěti psem.
Ti, co tam bydlí, asi mají létat, či, jak prosazovali před volbami, auto prodat a chodit pěšky.
Navíc se z jediné průjezdné ulice v obytné části rázem stal objízdný tranzit, protože souběžně soudruzi zavřeli hlavní tah, který měl být uzavřený jen do května, ale ani koncem června to nevypadá, že budou práce hotové.
Tudíž si kupříkladu auta taxi / a nejen ony/ krátí cestu místy, kam je sice zákaz vjezdu, ale nikdo ho nedodržuje. Protože ho nikdo nekontroluje. A sviští si po třicítce rychlostí, která nápadně připomíná spíš osmdesátku.
Takže se z jindy poklidné čtvrti stává dopravní peklo. Na několik měsíců.
Udělat se to asi musí / byť mě tato hláška dráždí už pěkně dlouho, zejména tam, kde dělníka nevidíš, ale uzávěru ano/, ale dalo by se to udělat citlivě, s ohledem na život v dotčených čtvrtích. Postupně, třeba. Nebo o prázdninách, kdy bude z principu méně lidí.
A ač vím, že se dost lidí pokouší s radnicí, ba i s Magistrátem, komunikovat, úředníka prostě nepřesvědčíš. Co nepřesvědčíš, nedomluvíš se s ním.
A když vám do toho ještě z Výstaviště a ze Stromovky naplno pustí hudební festival Metronom, pro který evidentně neplatí žádná omezení, takže doslova a do písmene řve dlouho přes půlnoc, lze o té vlídnosti k životu vskutku pochybovat.
A tak si tady žijeme....
Volby jsou totiž ještě hodně daleko, protože před volbami oni s lidmi minimálně mluví. Teď s vámi nemluví nikdo.
A takto je to v naší rádoby pohodové Praze 7.
Ono to asi bude i jinde, jen nás teď trochu tlačí bota právě na sedmičce:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat