Víte, co se stalo u Solferina?
Někteří možná znají dávnou píseň : Byla bitva byla, tam u Solferina, teklo tam krve moc, krve pod kolena, hop hej...
Myslím, že kdysi dávno bývala i ve školních zpěvnících.
Tím zároveň odpovídám na vstupní otázku. U Solferina byla bitva, kdysi slavná, hodně krvavá. Je tomu dnes již 165 let od italského masakru mnoha desítek tisíc tisíc vojáků. Mnozí byli mrtví hned, ale mnoho jich také čekalo dlouhé a bolestivé umírání. Velká ztráta krve.
A tím se dostávám k meritu věci. Přímý účastník bitvy,Henri Jean Dunant, to viděl na vlastní oči. Trpěl, žasnul, ale i přemýšlel, jak podobným věcem zabránit.
A založil Červený kříž.
S myšlenkou, že v podobných bitvách tato organizace zajistí pomoc krvácejícím vojákům bez ohledu na to, za jakou stranu bojují.
Následují nám již známé Ženevské úmluvy, které do válečného běsnění, které se asi bohužel vymýtit nepodaří, vnáší soucit, lidskost a pomoc pro všechny. Nese s sebou povinnost ošetřit raněné vojáky,
o civilistech ani nemluvě.
Všechny. Nevím, jak moc se to vždycky daří, leč myšlenka je to chvályhodná. A když je snaha její podstatu naplnit, i prospěšná.
Ta pravidla se zdokonalují, asi stejně jako války samotné. Nicméně, je tam myslím opravdu zakontvena povinnost dodržovat i ve válce humanitární práva.
Ti, kteří na ně kašlou, a že takových je, pak mohou být trestání. Obětem to sice už nepomůže, ale třeba to někdy může zabránit nepravostem budoucím. To ale není téma pro dnešek. Dnes je to o Červeném kříži, který vznikl před 165 lety. Po krvavé bitvě u Solferina.
Ony byly tehdy bitvy dvě za sebou, u Magenty a Solferina. Pomalu už mizí v propadlišti dějin, ani v některých učebnicích dějepisu už nejsou. Ale Dunantova myšlenka Červeného kříže přetrvává.
Tak to se stalo u Solferina:-)!
Žádné komentáře:
Okomentovat