A nebo snad nová diskriminace? J Každopádně, nic
hlubokomyslného, jen humorný odposlech v šatně u bazénu. Nedávno jsem se
tam nachomýtla v čase, kdy začínal nějaký dětský kurz plavání. Převlékala
jsem se tedy se skupinou plavání chtivých holčiček. Odhadem tak první druhá
třída. Jejich dialogy se nedaly přeslechnout.
„Máš bráchu?“ ptá se jedna
„Jo.“
„Kolik mu je?“
„Osm“
„A už umí mluvit?“
Lehounké zaváhání a odpověď podbarvená nepatrným údivem.
„Je mu osm….“!
„No, ale je to chlap. A ti se nic naučí až do třiceti!!!!“
Nu, nedalo se neusmát se, když do dialogu vstupuje třetí
dívenka.
„Já mluvila už v roce!“
„Ty jsi holka a ty se všechno naučí rychle a všechno
zvládnou!“ vysvětlila jí ta druhá a takto, naladěny na společnou emancipační
notu zmizely v útrobách bazénu. Víc jsem se tedy už nedozvěděla.
Nejdřív mě to takřka rozesmálo, když jsem to pak ale
vyprávěla, vyznělo to i trochu smutně. Ty dívenky zcela jistě přebraly pohled
na muže od svých maminek či jiných žen svého okolí, nemají kolem sebe silné
muže, reagují tak, jak je vede společnost. Jak to budou mít v dospělosti a
jako se ji bude s tímto modelem žít lze jen těžko předvídat. A tím se
humorný odposlech z plavecké šatny mění v složitý sociologický
problém, který neumím a ani nyní nechci řešit. Zůstanu prostě u kratičce
úsměvné chvilky nechtěného odposlechuJ.
Žádné komentáře:
Okomentovat