Jedno za druhým

Sotva skočily oslavy vzniku republiky, je zde výročí Sametové revoluce. Výročí, jehož pamětníci žijí a jsou ještě v plné síle. Takže jde o oslavu bez idealizace, byť klasický vzpomínkový sentiment je i zde nezastupitelný. Jen na ty kritické rozbory, nadhled nebo idealizaci minulosti, ještě nemají v éteru takový prostor jako nedávno při oslavách říjnových. Objevuje se tady i velká deziluze a rozčarování, byť návrat do doby před převratem by si snad přál málokdo. I když, jeden nikdy neví. Zvlášť, když vidí naši současnou reprezentaci, když vidí toho „bojovníka za svobodu“ pana Vodičku, který snad disponuje hroší kůží či absolutní ztrátou paměti. A není zdaleka jediný. Máme zde ve veřejném prostoru aktivní agenty STB, členy pohotovostního pluku, soudruhy, kteří se etablují v jiných stranách, jsou tu příznivci totality, agresivního nacionalismu, xenofobové….. Takže k rozčarování zde důvod je., řekla bych, že dost velký.
 /Jedna aktuální hádanka z FB: Víte, co je horší, než krkavčí matka? Čapí otec:-)!/ 
Lidová tvořivost vskutku nezná mezí:-)

Ale na druhou stranu, nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře. Proto je třeba si dnes boj za svobodu náležitě připomenout a nezapomínat, jak snadno ji můžeme ztratit. Tak se sejděme na NárodníJ,nejlépe s modlitbou za lepší zítřky. Tedy klasicky, s Modlitbou pro Martu (nikoli pro partu, jak si zjevně myslí jedna mladinká televizní reportérkaJ. )
A když jde o sedmnáctý listopad, ráda připomínám, že máme v historii dva, jeden v roce 1939, boj proti nacismu, druhý 1989, boj proti komunismu. Takže souhrnem, sedmnáctého si připomínáme boj proti totalitě a ta může mít různé podoby. Tak bojujme:-)