Odpovědět povinnost, říkávala moje babička. Řídím se tím
celý život, leč někdy je to trochu křeč. To v situaci, kdy se vám odpovědi
nedostane a naskočí dilema (takové to učitelské) mám ho napomenout, že
nepozdravil nebo si jen myslet, že je to balík a nezdvořák? Většinou volím
druhou variantu, ale někdy je to dost boj. Zejména v době zralého věku,
kdy mě nelítostný čas postavil do situace, že už dávno nemusím zdravit jako
první. Leč často zdravím, je to zadřené pod kůží. A pak žasnu…A také si kladu
otázku, jako onehdy ohledně odívání do divadla. Kam a kde se to ztratí? Děti
totiž do určitého věku zdraví. Rády, hlasitě a často (pokud tedy mají nějakou
výchovu). Pravda, venkovské děti zdraví víc a častěji, ty městské jsou přeci
jen trénovány k větší odtažitosti. Neznáš ho, nemusíš ho zdravit. To na
venkově tolik není, znají se víc a víc děti zdraví. S přibývajícími léty ubývá
samozřejmosti pozdravu. V pubertě většinou nezdraví nikdo, bez ohledu na
městský či venkovský původ. U některých se to po pubertě vrací, někomu se to
ale nevrátí nikdy. O tom, že muž a mladší jedince zdraví první mnozí jakoby
nikdy neslyšeli. O povinnosti odpovědět už tuplem ne. Obzvlášť pikantní mi to
vždycky přišlo v sauně, kde jde o dost intimní prostředí, přesto tam mnozí
vstupují a ani nezabučí. A někteří k tomu navíc i nevhodně zírají, to je
ale jiná kapitola. Dnes je to o (ne)zdravení. Učím se mlčet, jsou prostě
setkání či situace, kdy by měl pozdravit muž.
Ač mám tendence automaticky pozdravit, zkouším, co se stane, když
zachovám bonton a nechá ty mladíky, ať pozdraví první. Mnohdy se ovšem
nedočkám. A nijak je to nerozhodí, bez pozdravu jako by se nechumelilo. Někdy
je to netrkne, ani když důrazně pozdravím já je. Vidím jim na očích, jak se
diví? Co chce?
Vlastně ani nevím, co chci. A také se divím. Tomu, že to tak
je nastavené, že se vlastně ten bonton už moc nedodržuje. A kdyby jen bonton,
že vlastně neplatí už ani to pradávné, že pozdravit je slušnost, odpovědět
povinnost. Zejména ta povinnost, ta se dneska vůbec nenosí. Není to
stoprocentní, to zase ne, ale je to na můj vkus příliš vysoké procento
nezdravících, nebo zdravících jen tak halabala, na půl huby (dle vzoru:
dobrej…., naschle….). Asi se chci jen ptát, kam že se to ztratilo?
Někdy si připadám jako exot, ale zdravím všude, kde přijdu.Do obchodu, k lékaři, do restaurace, prostě všude. Přijde mi to jako slušnost, bohužel někdy není pozdrav opětován. U nás na vesnici zdravím automaticky všechny starší lidi. Při každodenních procházkách se psem potkávám dost dětí vracejících se ze školy. Menší pozdraví tak z 50%, starší děti ještě méně. Opravdu mě mrzí, když míjím rodiče s dětmi a nepozdraví nikdo, v lepším případě dítě ano, rodiče mlčí. To si říkám, jak dlouho to těm dětem vydrží, když vidí, že máma s tátou nezdraví. Někdy mám takovou chuť na ně zabučet :) :)
OdpovědětVymazatNáš věk? 45 let. Bydlíme 14 let ve vesnici za Prahou. Já pocházím z Vysočiny z malého města, kde se zdravili ti, co se znali. Nicméně babičky jsem měla na malých vesnicích, kde se znali všichni a tak jsem byla zvyklá všechny na vesnici zdravit. Partner pochází z Prahy, ale na vesnici měli chalupu, takže to znal taky. Máme psy a tak každý večer procházíme naší vesnicí, která se bohužel stále rozšiřuje a stěhují se sem stále noví a noví lidé. Bojujeme úplně stejně, poslední dny je mužský dost vytočený. Pozdraví ženskou, ta neodpoví a když jí řekne: "Tak pardon.", ona mu odpoví: "Nic se nestalo." To už je fakt na hlavu. Že nás nepozdraví děti, jsme si tak nějak zvykli. I když některé se už taky naučily. Já, ženská, nemám problém pozdravit chlapa jako první, abych mu doložila, že se nachází na vesnici. A někteří nás pak sami začnou zdravit, protože máme specifické plemeno a každý nás podle nich pozná. Vaše postesknutí jsem si našla, protože jsem hledala to, co píšete: Pozdravit je slušnost, odpovědět povinnost. Asi to budeme praktikovat, když nám některý dospělý neodpoví. Pokud nechtějí pozdravit jako první, protože nás neznají, chápu to. Ale když už je někdo pozdraví jako první, tak snad je to nezabije, když odpoví, ne? Pevné nervy, vydržme. Udržme mezi sebou aspoň tu špetku slušnosti. PS: Taky zdravím, kamkoli přijdu. Aspoň napůl úst.
OdpovědětVymazat