Třídní učitel

Být třídní učitel znamená mít jiný vztah se třídou, ke které patříte. Jiný, než mají ostatní vyučující. Neříkám, že vždy lepší, byť by tomu tak z podstaty věci mělo být.

Za mých studentských let se říkalo „matka třídní“, což je terminus technikus, který jsem si přenesla i do své praxe. A snažím se nebýt macechou, což je fenomén, se kterým jsem se na své letité školní pouti také potkala. Tedy vztah, kdy se třídní a třída upřímně nesnášejí.  Leč, nebývá to jev úplně neobvyklý.

   Třídní učitel se v první řadě odvíjí od ředitelského rozhodnutí. Dobrý ředitel by o svých kantorech měl vědět, zda se k dané třídě hodí, zda umí lépe pracovat s menšími dětmi či s rozdivočelými pubescenty, zda je to člověk laskavý a ona třída zrovna laskavého třídního potřebuje, či zda naopak by ho zničila, proto ho tam nenasadí. Každá třída má svá specifika a je tedy na řediteli, aby je zvážil a poté přiděloval třídy. Leč situace ve školství je někdy taková, že nejsou lidi, a pak se na specifické potřeby většinou nehledí a přiděluje se podle toho, kdo je zrovna volný.

Třídy jsou tedy rozděleny a je třeba začít pracovat, respektive budovat vztah se třídou. Role třídního učitele je v tomto velmi specifická, on je ten, kdo třídu vede, stmeluje, řídí. Nebo také deptá, trestá, rozklíží.

 Na pedagogické fakultě, pokud se tedy nepletu, žádný speciální seminář na třídnictví neexistuje. Mladí pedagogové jsou tedy vhozeni do vody a plavte. Když mají štěstí a je jim přidělen zkušený kolega jako mentor, mohou mluvit o velké pedagogické klice. Když ne, musí se se složitou  problematikou třídnictví poprat sami. A to nebývá jednoduché.

Specifickou částí této práce je třeba intenzivní komunikace s rodiči, která je mnohdy sama o sobě prací na plný úvazek. Další nedílnou součástí je papírování, které systematicky rok od roku narůstá. Na bedra třídního jsou nakládány veškeré stížnosti na třídu, přičemž na pochvaly, jak je všeobecným trendem, se často zapomíná. Může proto klidně nastat i situace, kdy třídní prostě chodí do třídy jen kázat, napomínat a trestat, což určitě na vzájemném vztahu nikterak nepřidá.

    Zajímavou roli v tomto směru hrají třídnické hodiny. Někde je mají pravidelně, ba dokonce zabudované do rozvrhu, jinde tak nějak náhodně, a někde nejsou vůbec. Prý nejsou potřeba, jsou zbytečným plýtváním času a nikdo na ně nechce chodit. Nu, když je toto oficiální politika školy, pak je logické, že děti k tomu přistupují stejně. Kde ale třídnická hodina funguje, jde o vynikající nástroj pro práci se třídou. Nesmí se ovšem prokaučovat, přesněji řečeno, pokud je to formalita, je to stejně k ničemu, jako když není nic.  Když se ale třídnická hodina připravuje stejně pečlivě jako výuka, je to velký přínos pro práci se třídou, pro vztah učitel versus děti a v neposlední době i pro celkové zlepšení školní atmosféry.

Třídní učitel je prostě specifická kategorie školního prostředí. Mnohde nedoceněná, protože můžete se s čistým svědomím označit za třídního učitele, když stěžejní náplní vaší práce je papírování?

Musela jsem se nad rolí třídních v dnešním systému zamyslet. V RVP se o něm většinou moc nepíše. Jen se připomínají jeho byrokratické povinnosti. Některé odborné publikace upozorňují, že třídní učitel představuje stěžejní článek v komunikaci mezi školou a rodiči. Zejména tehdy, když něco nefunguje.

Vzpomínala jsem na svoje vlastní třídní učitele, převážně tedy učitelky, a musím říct, že ne všechny vybavené dojmy byly kladné.  Někdy to býval docela boj.

Přesto si i tak myslím, že postava třídního je pro celý školní proces dost zásadní. Omluvenky vám třeba nemá omlouvat nikdo jiný než právě třídní učitelkaJ. Kdyby tomu tak nebylo, jistě by rapidně vzrostl počet záškoláků.

Ostatně, mít rozumného třídního znamená mít i kvalitní nárazník vůči ostatním kantorům.

Zajímavé je projít si heslo třídní učitel v různých diskusích. Hodně tam rezonuje právě důvěra a vztah. Ale oboustranná. Nejen třída musí svého třídního ctít, i třídní musí mít rád právě ty děti, kterým představuje tento záchytný bod ve školní mašinérii. Když totiž začnete pátrat, zjistíte, že to funguje jen oboustranně. Jinak je to vždycky boj. Boj, na který vás na pedagogické fakultě nepřipraví. Vybojovat si ho musí každý sám. I ti, kteří se třídnictví bojí jako čert kříže. Protože při personální nouzi ve školství na každého jednou dojde.

Možná by z třídnictví mohla být zkouška na vysoké škole? Nebo nějaký certifikovaný seminář, třeba v rámci chystaných atestací. Já si totiž myslím, že dobrý třídní je základ takřka všeho. Jen to někdy nevychází podle oboustranných představ. 
A třešnička na konec. Začal vycházet časopis Třídní učitel. Takže lze čerpat inspiraci:-)