Recese

Stávalo se, blahé paměti, kantorům, že jim vtipálci pomazali řádek v třídnici voskem a učitel prostě nemohl zapsat.

Vtípek doby minulé. Dnes zapisuji a text je úplně jiný než vyťukávám. Vtipálci zaměnili písmena na klávesnici.

 Vtípek doby současné.

Dřív jste mohli usednout na mokrou houbu.

 Dnes je elektronická houba „fikaně“ posunutá na tabuli, vám cuká myš a nezapíšete.

 Recese se pomalu vrací do našich školních lavic. V ryze současné podobě.

Mám ji ráda. Pokud samozřejmě není ubližující a nelze ji zaměnit za šikanu, pak je to osvěžující prvek stereotypních školních dní.

Zajímá mě, jak se tyto vtípky mění. Copy v inkoustu již nikdo nikdy nikomu nenamočí, ale zato ho záludně vyfotí telefonem.

Žákovskou již také neschová nikdo doma pod matraci, ale zato ji úspěšně hackne a všechny jeho (často nejen jeho) známky jsou najednou úplně jiné. 

Poznámky se v žákovské už také neobjevují, jde o elektronickou komunikaci mezi školou a rodinou, často na úplně jiné úrovni než v duchu:

„Zítra deset korun na Vietnam.“ 

„Nikam nepojede, zlobil.“

Dnes se naopak v mailové konverzaci lze dočíst:

 „ Vybíráme tisíc korun na adoptované zvíře v zoo.“

„Nesouhlasím se zoo, nezaplatíme!“

    Tím ale odbíhám od restaurované studentské recese. Třeba poslední zvonění. Dříve kostýmy, zpěv s kytarou a třeba i parodie sboru. Dnes kostýmy také, samozřejmě ale z půjčovny, žádná domácí výroba. Hudba reprodukovaná, nejlépe v podobě decibelového šoku. Vlastní zpěv žádný a místo parodie razie, tedy takřka zdevalvovat co se dá. Oni to asi tak destrukčně necítí, protože trendem doby jsou věci na jedno použití, takže je z jejich pohledu logické, že třeba lavice, staré počítače či třeba i skříně či okna pomalujeme, polepíme či jinak pozměníme jejich strukturu. Vymění se přeci.

    Nestává se také, že byste vešli do třídy a děti tam nebyly. Tedy byly, ale někde schované. To je relikt minulosti.

 Stává se, že vejdete do třídy a děti tam nejsou. Ale jsou doma, řádně omluvené. Buď se omluví samy, na to myslí listina jejich práv a ony to mohou. (a logicky využívají). Nebo je omluví rodiče, aby si děti odpočinuly. Když se takto domluví celá třída, odpočinete si vlastně i vy, neb tam nikoho nemáte. Jestli je to legrace či recese lze jen těžko říci.

Legrace je ale zcela jistě to, když děti napíšou písemku gumovacím perem. Odložit takové testy na topení se pak moc nevyplácí, písemka zmizí. Nejprve jsem děti podezřívala z bojkotu, leč k bojkotu se nikdy nepřidají všichni, a když nemáte test ani od jedničkářů, je jasné, že někde se stala chyba.

 „Dejte to do mrazáku,“ poradila mi posléze vyslýchaná skupina. A tak se mezi našimi mraženými potravinami ocitla i písemka z dějin středověku. A fakt naskočila.

Takže vlastně také taková novější recese, byť v tomto případě neúmyslná.

 A jakou recesi znáte ze školy vy?:-)