Třetí kniha od Barbory Šťastné. A zatímco k těm dvěma
předchozím jsem si dovolila nějaké výtky, ale jen drobné a kosmetické, tahle mě
bavila úplně. Možná než bavila je lepší slovo oslovila. Některé texty jako by
mi mluvily z duše. Ostatně i v těch předchozích tomu tak bylo, je mi
tato poslední asi sedla nejvíce. Nečetla jsem ji naráz, ale hezky po částech a
patrně vždycky v odpovídajícím rozpoložení. A našla tam i plno odpovědí na
vyslovené, ale často i na nevyslovení otázky.
A to mě baví. A snad to není díky tomu, co autorka sama píše v anotaci,
a totiž, že tahle kniha j je plná historek o tom, co se mi nepovedlo. O tom, co všechno jsem nestihla, pokazila
nebo to nedopadlo zrovna podle mých představ….“ Protože takový pocit o svém
životě mám už léta. Ale zase poslední věta té její anotace to vyvažuje. „…že
takový život je můj a přesně takhle mě baví. Zkrátka je dobrý tak akorát…“
Stejně jako tato kniha. I když, tak je podle mě, dobrá dost.
Jitko,zrovna včera jsem si ji na prázdniny koupila:-)Mám i ty předešlé,tak doufám,že budu také dobrá tak akorát!
OdpovědětVymazatHezké čtení, Ilono. Myslím, že dobrá je dost, ale to posoudíte sama. Příjemné prázdniny přeji:-)
OdpovědětVymazat