Nakupuji přes internet. Čekám balíček. Někdo jiný také.
Neznáme se, objednáváme nezávisle na sobě, každý dokonce jiné zboží. Chodí mi
potvrzovací sms. I maily. Jsem spokojená, jak to funguje. Pak mě zastihne
telefonát. „Pane Růžička…“ zní oslovení.
„Nejsem pan Růžička,“ odpovím relativně vlídně do telefonu,
který vzápětí bez vysvětlení zmlkne.
Nu, co, omyl, pokrčím rameny a pouštím to z hlavy.
Ovšem podobný telefonát se během dne opakuje ještě dvakrát. To už začínám být
neklidná. Že by nějaký trapný vtip? Navíc jméno Růžička mi evokuje samé
nepříjemnosti, začínám být naštvaná.
Do toho přijde sms, že můj balíček dorazí krátce po obědě.
Těším se.
A další hovor: „Pane Růžičko,“ ozve se z aparátu a to
je onen spouštěcí moment. Pěkně toho člověka na opačném konci drátu sjedu:“
Zním snad jako nějaký Růžička, pane? Kde vůbec jste, kde jste vzal moje
číslo….“
Pán svoji sebeobranu vzdal velmi rychle. Položil mi to.
To snad není pravda, zanadávám si ještě nad tichým telefonem
a celou věc pustím z hlavy.
Večer si všimnu ranní sms. To je divné, balíček nepřišel? Copak,
copak?
Nu, je tam číslo, zavolám.
Na potřetí se dovolám.
„Dobrý den, prosím pěkně, dnes jste mi měl doručit balíček,
ale nepřišel. V čem je problém?“
Jsem zdvořilost sama.
Na druhém konci rozpačité ticho. Po dlouhé chvíli nejistý
mužský hlas
„Paní, dnes dopoledne jste mě znectila kvůli panu
Růžičkovi…..“
Strnu. To snad není možné. Nyní už mi pán telefon nepoloží a
nakonec si to všechno vysvětlíme. Dispečink spletl číslo jakéhosi Růžičky.
Překlepem z něho udělal moje. A pán se snažil jen doručit balíček. Ne mě,
ale onomu neznámému. Můj přišel až za dva dny.
Omluvila jsem se.
A poučení? Asi klasické, neukvapovat se. A podivení, jak je
někdy náhoda všehoschopná!:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat