Pamlsky

Naše stále se rozpínající se státní moc pronikla nyní do škol s dalším ochranitelským názorem. Tentokrát se snaží chránit zdraví a přiměřenou hmotnost našich nejmladších, a tak si v základní škole už nikdo legálně nezamlsá.

Na první pohled se jedná o bohulibou činnost. Statistiky nelítostně tvrdí, že v dětské otylosti představujeme evropskou špičku, děti se nehýbou, přecpávají sladkostmi a z toho pak vzniká koloběh dalších problémů kontinuálně vedoucích až do jejich obézní dospělosti.

 Jistě je lepší a bez diskuse zdravější chroupat o velké přestávce mrkev než smažené lupínky či tatranku. Jenom nevím, zda direktivní cesta je tou správnou volbou. Navíc to trochu pokulhává i prakticky, protože ti, co si přinesou sladkosti z domova, si je zatím dopřát mohou, zatímco ti, co třeba svačinu zapomenou, jsou nuceni povinně dopřát si něco zdravého.

 Ale co když k tomu nejsou z domova vedeni? Nechutná jim to?  Nebo potřebují cukr pro oživení činnosti namáhaných mozkových buněk? ¨

Myslím, že si to vyřeší po svém. Buď se domluví s kamarádem na rozdělení jeho tatranky (v horším případě zaúřaduje právo silnější a docela normálně mu ji seberou), doběhnou si (tajně) před školu pro nějakou energetickou tyčinku či nápoj nebo budou celé dopoledne o hladu.

Ve finále je to tedy mnohem škodlivější než nebezpečí, že si ve školním bufetu zakoupí bagetu či něco podobně nezdravého.  

Snaha o zdravé stravování je tím totálně devalvována. Navíc je všeobecně známo, že když dětem (a nejen jim) něco striktně přikazujeme, je jejich přirozeností se tomu vzepřít. Takže se budou hledat cesty, jak nepohodlnou vyhlášku co nejefektivněji obejít.

Také se musí smysluplně dořešit, co s osmiletými gymnázii, kde se pod jednou střechou vzdělávají děti pod i nad patnáct. Znamená to, že jedni si limonádu v bufetu koupit mohou, zatímco ti druzí ne? Prodavačka, která v bufetu obětavě pracuje (musí to být obětavost, protože vydělat si na slušné živobytí touto činností rozhodně nelze), pak náhle balancuje na hraně zákona. Co když nepozná, že dítěti není ještě patnáct let a nezákonně mu prodá ochucenou minerálku? Zdá se to být absurdní, ale ve své podstatě je to současná realita.

    Podle mého by bylo nejlepší, kdyby ti, co o podobných věcech rozhodují, víc zapojili zdravý selský rozum. Aby se nenadělalo víc škody než užitku. Nejlepší by asi bylo, kdyby oni osvícení tvůrci podobných zákonů školní prostředí víc znali. Jenže oni už jsou z podstaty své funkce od reality dost odtržení. Přitom by stačilo jen víc důvěry. Mnozí rodiče se o zdravou stravu svých dětí velmi intenzivně zajímají. Nepotřebují direktivní vedení státu.

    Nelze ovšem vyloučit, že ti, co se stravují podle nejnovějších trendů, dělají tak v té nejlepší víře.

 A ti, co na to kašlou, na to budou kašlat i nadále. A nemohu nezmínit ani míru státního pokrytectví. Automat, který jsme kdysi měli ve škole, nabízel bagety se šunkou, nějaké ty vody, a patrně i sušenky, což bylo označeno jak dětem škodlivé a automat zmizel. Nahradil ho legální přístroj, schválený. Nabízí mléko a ochucené mléčné výrobky. Plné cukru, mimochodem.  Mlsky, řekla bych. Leč oficiálně jde o zdravou stravu. Když ale dítě zapomene svačinu, toho miniaturního předraženého termixu se nenají. Té bagety kdysi ano. Leč to už je zapovězená minulost. Dneska je to prostě všechno jinak. A se státem řízeným mlsáním. Respektive, zdravou stravou, abych byla korektní.